Witch´s Canyon - 13. kapitola

9. července 2012 v 20:30 | Syd |  Witch´s Canyon

TŘINÁCT



Sirény přerušily klid na Main Street.

"Jdeme," řekl Sam.

Dean hodil na stůl peníze. Eileen zachytila jeho pohled, když si oblékal bundu. "Díky, kluci," zavolala.

"Jídlo bylo skvělý," ujistil ji Sam. Dean odhadoval, že snědl asi půlku večeře. Dean toho zhltnul trochu víc, protože jedl, když Cal mluvil, zatímco Sam poslouchal.

Spěchali ven a doběhli k autu. Dean už měl dveře otevřené, když Sam dorazil ke dveřím spolujezdce. A v době, kdy se Sam posadil, už řval motor. Dean si zkontroloval zpětné zrcátko a vyrazil na silnici. Sama to zamáčklo do sedačky a stále bojoval s bezpečnostním pásem.

Siréna se zastavila v době, kdy vyjeli na cestu.

"To není daleko," řekl Dean.

"Vůbec ne." Sam ukázal na levou stranu. "Myslím, že to jde odtamtud, možná ulice souběžná s touhle."

Dean na rohu zahnul doleva. Když dorazili na další ulici - Školní ulice, říkala cedule; další značka varovala OMEZENÍ RYCHLOSTI NA 15 MIL ZA HODINU VE VŠEDNÍ DNY - uviděl šerifovo SUV a světla na střeše blikala méně než blok odtud. Zaparkoval přes ulici od SUV. A právě když vystupovali z Impaly, zazněly další sirény. Zůstali, kde byli, pryč z cesty, zatímco se jiné šerifovo auto přihnalo a šerif Jim Beckett z něj vyskočil. V obličeji měl ponurý výraz. Dva mladší zástupci, kteří obcházeli kolem domu, se ním sešli a vypadali, že mají mořskou nemoc, kocovinu nebo oboje.

"Pojď," řekl Dean a pustil se přes ulici. Zástupci a Beckett se shromáždili na příjezdové cestě u dvoupatrového domu s velkým dvorkem. Vypadalo to, že jsou v domě všechna světla rozsvícena. Totéž platilo i o domu na druhé straně ulice, kde se obyvatelé a lidé ze sousedství shromáždili na verandě.

Zástupce natáhl přes příjezdovou cestu policejní páskou a zastavil Deana a Sama, když se přiblížili. "Tohle je místo činu," řekl. "Žádní diváci."

"My jsme tisk," řekl mu Dean.

"Tisk taky ne."

"Můžeme mluvit se šerifem Beckettem?" dožadoval se Sam. "On nás zná."

"Šerif zná každého," odpověděl zástupce. "Je mi líto."

Dean viděl, jak další lidé přichází ulicí a lezou sousedům na verandu. "Zkusíme to tam," řekl tiše.

Sam sledoval jeho pohled. "Za pokus to stojí."

Přesunuli se k vedlejšímu domu a vyšli schody hned za posledními lidmi. "Víte někdo, co se tam stalo?" zeptal se Dean do prostoru. Doufal, že si lidé na tmavé verandě nevšimnou, že ho neznají.

"Slyšeli jsme jen útržky," řekla žena. "Ale co jsme slyšeli, znělo dost hrozně."

"O co šlo?"

"Pár šerifových mužů použilo slovo ´skalpovat´. A viděla jsem jednoho z nich, jak na zahradě zvrací večeři - kousek od místa, kde je Cal."

"Cal je oběť?" zeptal se Sam a v hlase mu zazněla hrůza.

"Jednou z obětí," řekl muž a pokračoval v příběhu. "Znělo to, jako když Lew a Billie Richardsonovi byli uvnitř a Cal venku."

"A všichni byli skalpováni?" zeptal se Dean.

"Slyšel jsem i výstřely, ale stále nám není jasné, koho zastřelili."

"A slyšela jsem šerifa Becketta, jak se ptá po nějakém starém muži s pistolí," přidala se žena. "Ale nejsem si jistá, o kom mluvil."

Zase ten starý muž.

"Víme, jestli jsou mrtví?" uvažoval Sam.

"Byli skalpováni," řekl někdo další.

"Ale můžou vás skalpovat, aniž byste zemřeli. To záleží na šikovnosti toho, co vás skalpuje."

"Z toho, co jsem slyšel," řekl první muž, "se tam asi moc šikovnosti nepraktikovalo."

Dean si přál, aby mohl vidět lidi, kteří mluví, ale každý byl jen trochu nasvícený z domu. Kromě toho - kdyby je mohl vidět, oni by mohli vidět jeho a to by bylo nepříjemné.

Sedm obětí. O kterých věděli.

Doposud.

A dvě z nich byly uvnitř domu. Stejně jako ten medvěd mohl vrah projít dveřmi.

Museli najít toho starého muže - to bylo jasné, ale nebyla to jediná věc. Vojáci, medvědi, Bigfoot nebo cokoli dalšího - on byl společný prvek už ve dvou zabitích. Ve třech, kdyby to byl opravdu ten voják.

"Viděl někdo, kam ten starý muž šel?" zeptal se.

"Šel jsem k oknu, jakmile jsem uslyšel výstřely," řekl první muž. "Ale to už bylo po všem. Viděl jsem chudáka Cala, i když v tu chvíli jsem ještě nevěděl, že to je on. To je všechno. Slyšeli jsme sirény, tak jsme zůstali uvnitř, dokud nepřijelo první šerifovo auto."

"To bylo asi rozumné," řekl někdo jiný.

"Jo, to jsme si taky mysleli."

Sam šťouchl Deana do ramene. "Z nich už asi nic lepšího nedostaneme," řekl. "Pojďme."

Dean přikývl a šel za ním dolů po schodech zpět k autu. "Nevadilo by mi si znovu promluvit se šerifem," řekl, když nastoupil do auta. "Ale tohle je bod k dobru. Myslím, že jsme si pomohli. Nikdo neví o tom, co se děje, tolik co my... a my neznáme toho chlapa."

Sam se usmál. "Zní to působivě, když to podáš takhle. Dobrá věc je, že na případu pracují odborníci."

"Rozdíl je v tom, že když na něco přijdeme my, budeme schopní s tím něco udělat," poukázal Dean. "Pokud něco zjistí šerif Beckett, bude předpokládat, že se zbláznil, a důkazy bude ignorovat, i kdyby se mu zakously do zadku."

"Ať se stane cokoliv, nemyslím, že by předstírali, že se to nestalo."

"Já nevím, starosta se zdál dost mimo realitu. Zbytek města ale k sobě přijde pravděpodobně brzo."

"Myslíš, že se to zpomalí? Pokud lidé zůstanou doma a zamknou dveře?"

"Nevíme, jestli ty poslední lidi měli zamčený dveře," řekl Dean. "Nic z toho neublíží, ale taky nic nenasvědčuje, že by to pomohlo."

"Pojďme se kolem trochu porozhlédnout," navrhl Sam. "Jestli je ten starý muž stále v sousedství, možná ho uvidíme."

Dean neměl žádný lepší nápad, tak nastartoval auto.


Jim Beckett se díval na tu krvavou scénu v obývacím pokoji Richardsonových a cítil tíhu ve střevech, jako kdyby spolkl bowlingovou kouli. Znal Lewa a Billie půl života. Nyní z nich byly jen prázdné skořápky s odřezanými vršky hlav - ani nebyly odňaty, jen oškrábány a hozeny na zem jako použité kapesníky. Cal Pohlens na tom byl venku v podstatě stejně - až na to, že jeho skalp nebyl zcela odstraněn. Cala znal docela dobře celý svůj život - od šesté třídy.

Prostředky jeho forenzního týmu už dosahovaly své hranice. Jeho oddělení bylo malé a sedm vražd za méně než 24 hodin bylo víc, než mohli jeho lidé zvládnout. Možná i víc, než s čím se mohl on sám vyrovnat. Bral si ta úmrtí osobně a jeho srdce to neslo těžce.

Upřímně řečeno ho ty vraždy děsily. Pokud to byl skutečně čtyřicetiletý cyklus vražd, mohlo přijít mnohem víc úmrtí. A jestli to je pravda, co by to znamenalo? Kdo by mohl stát za vraždami, které začaly před osmdesáti lety? Ano, Brittany Gardnerová a Cal ohlásili starého muže, který se nacházel u míst vražd, ale v roce 1926 by musel být aspoň mladistvým, což by znamenalo, že by mu teď bylo přes devadesát. Z těch brutálních vražd, co viděl, by ale musel mít hodně síly.

A další dvě vraždy vypadaly, že je spáchala zvířata. To celé dávalo věci zcela nový a ještě bizardnější rozměr.

Měl špatný pocit z toho, že bude potřebovat pomoc - státní police z oddělení arizonské veřejné bezpečnosti, FBI i národní gardy. Ještě k tomu ale nedá impuls. Starosta Milner měl o nákupním centru pravdu. Pokud by požádal o pomoc některou z těchto agentur, přivedlo by je to pod tlak - a město pod tlakem by nemohl kontrolovat. Něco takového by mohlo za krátkou dobu zničit Cerad Wells a ohrozit i cestovní ruch v Grand Canyonu. Ztráta obchodu by zničila celý kraj. Šerif Beckett nechtěl ztratit žádné další životy a ani nechtěl přijít o celý region.

Potřebuji mluvit o všech svých těžkostech, pomyslel si. Není divu, že mám pocit, jako když mi hruď drtí ve svěráku.


Translation © 2012 by Syd


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama