Witch´s Canyon - 14. kapitola

9. července 2012 v 20:48 | Syd |  Witch´s Canyon

ČTRNÁCT



Juliet a Stu stále stáli v garáži a diskutovali, jestli Stu ujde šest mil k nejbližšímu sousednímu domu, když něco uslyšeli na střeše. Stu na místě ztuhl a na obličeji se mu objevil úzkostlivý výraz.

Nevěděl, co by mohl vidět nebo slyšet. Juliet následovala jeho příkladu - stála na místě a ztichla. O chvíli později to slyšela taky. Jemný úder a pak něco, co znělo jako drápy škrábající na střechu.

Když Stu promluvil, jeho tón byl měkký, ale naléhavý. "Jděte do domu, zamkněte dveře a zůstaňte tam bez ohledu na to, co se stane," řekl. Další část zakřičel a ten příkaz byl plný úzkosti: "Udělej to hned!"

Juliet běžela ke dveřím. Svazek klíčů neměla schovaný, tak s ním zápolila jen krátce, než našla správný klíč. Litovala, že než odešla, zavřela i západku. Stu šel těsně za ní. Za ním - věděla to, protože slyšela, jak kleje - byla ještě něco jiného. Nechtěla vědět, co to bylo. Už jen vědomí, že to tam je a že to natolik děsivé, aby Stu běžel za ní, bylo dost špatné.

Nakonec otevřela dveře a vpadla dovnitř. Stu byl stále ještě vzadu a ona spadla na podlahu. Na okamžik se zastavil, možná se rozhodoval, jestli přes ní má padnout nebo ji zkusit přeskočit. Ještě tam stál, když ho něco popadlo ve dveřích a vytáhlo ho to na dvůr.

"Zamkněte dveře!" křičel.

Přinutila se zvednout a kopnout nohama do dveří. Když slyšela závoru, zamkla a zabezpečila západku závory. Na několik okamžiků se opřela o pevné dřevěné dveře a chytala dech.

Ale venku Stu bojoval s tím, co na ně zaútočilo. Slyšela jeho výkřiky hrůzy a úzkosti a hluboký, hrdelní řev zvířete. Znovu si přála, aby dala na radu sousedů a koupila si zbraň.

Spěchala k oknu a vykoukla ven. To, co viděla, ji naplnilo hrůzou, jakou si nikdy nedovedla představit.

Stu klesl na zasněžený trávník - sníh už přestal padat. Obloha měla barvu její ruky, když příliš dlouho kreslila měkkou tužkou. Mával rukama a nohama proti zvířeti, které mělo vlkošedou barvu s černými znaky. Vzteklý pes? ptala se v duchu.

Pak jí to došlo. Nebyl to pes.

Stu bojoval s vlkem.

Vzpomněla si, že slyšela zprávy o občasném výskytu vlků v této oblasti. Vlci byli koncem 19. století prakticky vyhlazeni a pak znovu vráceni do divokých míst na celém Západě. Někteří farmáři a rančeři měli námitky, ale zdálo se, že vlci obvykle zvítězili.

Ten pes byl obrovský a svalnatý, daleko větší něž jiní vlci, které kdy viděla na obrázcích. Zavrčel, vyštěkl a stoupl si na Stua, který byl na zemi a křičel a snažil se bojovat. Když ho Juliet sledovala, byl stále slabší.

Bezmocný.

Kdyby měla pistoli, možná by toho vlka byla schopná zasáhnout. Jeho široká ramena a velká hlava by byl přiměřený cíl. Ale nejlepší zbraň, co měla, byl jeden z řezbářských nožů z kuchyně. Jestli s tím vyjde ven, mohlo by ji to zabít.

Stu jí řekl, aby zůstala uvnitř bez ohledu na to, co se stane.

Věděl, o co žádá? Věděl, co by to znamenalo, kdyby tady stála a dívala se na něj jak umírá, a nic neudělala, protože nebylo nic, co by mohla udělat?

Nemohl vědět, že ten hluk na střeše byl vlk, že ne? Tu myšlenku zamítl, když viděl ten dobytek. Ale i kdyby si to myslel, nemohl vědět, jak velké to je a že to umí tak dobře šplhat. Nebo že to je dost rychlé a dost kruté, aby ho to vytáhlo otevřenými dveřmi.

Sledovala, jak se Stu snaží beznadějně postavit. Pes měl ale jednu obrovskou tlapu na jeho hrudi a držel ho. Když vlk sklonil hlavu ke Stuovu krku, přikrčila se a pevně zavřela oči. Trvalo to jen okamžik. V době, kdy znovu otevřela oči, vlk zvedl hlavu a jeho tlama byla vlhká a rudá. Stuovy výkřiky konečně ustaly.

Juliet po tvářích tekly slzy. Co si to předtím myslela? Že ji obklopovala smrt?

Neměla na mysli ani na polovinu z toho.

Stu se dlouho nehýbal. Zvíře znovu sklonilo hlavu a trhalo s ní ze strany na stranu. Něco vytrhlo. Juliet viděla, jak v zubech svírá krvavou, vláknitou tkáň. Rozžvýkalo ji a spolklo. Sníh kolem vlka a Stuovy postavy bez života byl porušen, rozkouskovaný, roztátý a potřísněný tak moc červenou barvou, že to vypadalo, jako by bylo postříkán sprejem.

Pak vlk pomalu a hrozivě otočil hlavu a podíval se přes levé rameno.

Přímo na ni.

V jeho žlutých očích viděla divokou inteligenci a hrozivý hlad.

Dobytek mu asi nestačil. A ani Stu.

To zvíře chtělo ji.


Juliet se ujistila, že jsou všechny dveře zamčené. Otevřená okna zavřela a rozsvítila v domě všechna světla. Znovu zkusila všechny telefony. Vynesla mobil nahoru a stoupla si tak blízko okna, jak se odvážila, v případě, že by se tam zatoulal signál. Smůla.

Když měla všechno hotové, posadila se na pohovku a přetáhla přes sebe deku. Chvěla se, i když byl termostat nastavený na 26°C a topení bylo opodál. Snažila se vyčistit si mysl, aby neviděla ten strašný pohled, kterým se na ni vlk díval, aby neslyšela Stuovy výkřiky a ty mokré zvuky, které zvíře vydávalo, dlouho po tom, co to přestala sledovat. Když se naposledy dívala z okna v patře, tisklo to zvíře své krvavé packy do poničených zbytků muže, který byl jejím přítelem a pomocnou rukou na ranči.

Nemohla předpokládat, že vlk odešel. To určitě chtěl, aby si myslela. Chtěl, aby věřila, že se přesunul jinam, a ona vyšla ven a utíkala do Bledsoe po silnici. Pak by po ní šel, jako když kočka honí myš, hrál by si s ní, dokud by ho ta hra neomrzela a neskončil to s ní.

Jak dlouho může zůstat uvnitř? Měla jídlo tak na týden. Ranč měl vlastní studnu i septik, takže voda a kanalizace nebyl problém. Elektřina a telefon šly po drátech od silnice, takže pokud to bylo dost chytré, aby to zničilo telefonní linky, může totéž udělat s elektřinou. Nádrž na propan udrží teplo, ale kotel potřeboval elektřinu. Jak ovládat termostat? Když nad tím přemýšlela, nebyla si jistá. Takže i kdyby ji vlk vypnul světla, nemusela by zmrznout.

Dokud se propan nevyčerpá.

Jistě by se to mohlo stát dřív, než ji někdo zachrání. Tu a tam ke dveřím přišel poštovní doručovatel s balíčkem, který byl příliš velký do schránky na konci cesty. Nebo řidič UPS. Pošťák může taky přijít na kontrolu, když se jí ve schránce začne hromadit pošta. Všechno, co pak bude muset udělat, bylo, utéct z domu, dostat se do džípu nebo do náklaďáku UPS, zabouchnout dveře a říct řidiči, ať odjede tak rychle, jak to jen půjde. Někdo z jejích přátel z města může dokonce přijít, když jí pár dní nepůjde telefon.

Její myšlenky se trochu rozjasnily. Konec konců - byl tu způsob, jak z toho ven. Během dne bude muset zůstat vzhůru - to byla větší pravděpodobnost, že někdo pojede kolem domu. A nebyli vlci noční zvířata? Takže když se naskytne příležitost, pes se pravděpodobně vyspí kdekoliv.

Měla by opustit ten zatracený ranč a nikdy se nevrátit, ani se neohlédnout. Nechat za sebou půdu, ať se dům se vším kolem zhroutí. Bylo jí to jedno. Všechno nechá tomu vlkovi.

"Můžete mít ranč, ale mě nedostanete," řekla nahlas. Myslela, že to bude znít vzdorovitě, ale místo toho se ozval jen dutý, ubohý zvuk v jejích uších. Přitáhla si deku blíž k tělu a roztřásla se.


Translation © 2012 by Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama