Witch´s Canyon - 17. kapitola

9. července 2012 v 21:20 | Syd |  Witch´s Canyon

SEDMNÁCT



Heather přijela do motelu v červeném pickupu - říkala, že v něm jezdí v pondělí, ve středu a v pátek na vysokou školu ve Flagstaffu. "Říkal jsem ti, že do tebe dělá," řekl Dean, když za ní jeli po tmavé a prázdné ulici.

"Ona do mě nedělá," protestoval Sam.

"Absolutně jo. Nemohla z tebe spustit oči."

"Jseš sjetej? Většinu času se nedokázala přimět podívat ani na jednoho z nás. Hlavně se dívala po našem vybavení. Musela si myslet, že máme praštěnou práci."

Dean si odfrkl smíchy. "Umím si představit tři odporný reakce, ale nebudu se tím obtěžovat."

"Jsi si jistý?" zeptal se Sam. "Zdá se, že je pro tebe v životě už trochu pozdě rozvíjet dobré způsoby. Nebo dobrý vkus."

"Tak to není. Je to tím, že se někdy tak dokořán otevřeš, že je to jako postřílet opice v sudu. Je to tak snadné, že to ani není zábava."

"Myslím, že to byly ryby," řekl Sam.

Dean odvrátil pohled od silnice a světlomety před nimi dosahovaly dostatečně daleko, aby Sam viděl zmatený pohled svého bratra. "Ryby? Co sakra...?"

"Postřílet ryby v sudu."

"Co je zábavnýho na plným sudu ryb?"

Sam neodpověděl. Dean mu rád házel vlastní logiku zpět do tváře a jeho odměnou bylo, že dokázal umlčet svého bratra.

"Můžeš se podívat do zpětného zrcátka, aniž bys vypadal jako cvok?" zeptal se Dean.

Sam to zkusil, ale nešlo to.

"Dej na má slova. Tam vzadu je pár světlometů a přísahal bych, že tam jsou od té doby, co jsme opustili motel."

"Někdo nás sleduje?"

"Vypadá to tak."

"Nemyslím si, že by naši duchové řídili."

"Možná jsou ve spojení s lidma. Nebo plní příkazy lidí."

"Nebo lidé plní jejich příkazy. Dává to tolik smyslu jako cokoli jiného, s čím jsme se dřív setkali," přiznal Sam.

"Myslíš, že bych se je měl pokusit setřást?"

"Ale to bude znamenat, že ztratíme Heather," řekl Sam. "Smyslem toho -"

"Jo, já vím," řekl Dean. "Prostě mi to vadí."

Jel dál. Pozornost rozděloval mezi náklaďák Heather a světla za sebou. Zůstávaly stále pár bloků za nimi. Když Dean zpomalil a nechal Heather se vzdálit, vozidlo vzadu také zpomalilo.

Když byli asi půl míle od domu, kde Heather bydlela, auto, o kterém si Dean myslel, že je sleduje, odbočilo doleva do vedlejší ulice. "Hm," řekl. "Tak moc pro tohle."

"Pro co?"

"Odlepili se."

"Že by nás nakonec nesledovali?"

"Možná ne. Myslím, že to je malý město, moc cest, kterými může člověk jet, tu není. Asi jsme právě jeli stejnou cestou, kterou někdo taky potřeboval."

"Asi tak," řekl Sam. "Jsme tady."

Heather odbočila k bráně před příjezdovou cestou. Poté, co tam pár vteřin čekala, se brána otevřela. Dean a Sam zůstali stát u silnice, dokud se brána nezavřela a ona nebyla na cestě k domu. Dean nastartoval Impalu, když Sam řekl: "Dej jí ještě chvilku."

"Je doma," řekl Dean.

"Jen počkej, než bude v domě."

Dean pokrčil rameny. Už věděli, že lidé ve skutečnosti nejsou v bezpečí ani ve svých domovech - stejně jako venku, ale možná se do ní Sam zakoukal.

Stejně jako ona do něj.


V Cedar Wells už útoky doopravdy začaly.

Dennis Gladstone tvrdě spal ve své posteli. Zdálo se mu o třech ženách, které byly velmi přátelské a velmi blond, když ho vzbudil zápach v pokoji - štiplavá směs staré země a nakyslého vzduchu. Posadil se a rozsvítil lampičku u postele. Ten zápach pocházel od někoho, kdo vypadal jako kovboj. Nadechoval a vydechoval vzduch skrz potrhanou ránu, vydával tím vlhký a pískavý zvuk. Než mohl Dennis cokoli vetřelci říct, kovboj vytáhl pistoli, jednou vystřelil a udělal Dennisovi díru do plic.

Maria Limaová nemohla spát. Nakonec to vzdala a šla dolů, nechtěla neriskovat, že probudí manžela a jejich holčičku. Sedla si na gauč v obývacím pokoji s polštářem přes klín a sledovala noční pořady se ztlumeným zvukem. Zdánlivě odnikud - gauč byl přiražen ke zdi - se jí kolem krku sevřely ruce a přerušily jí přívod vzduchu. Vzpírala se, ale ruce z krku nesundala. Než ztratila vědomí, viděla - a pak neviděla, viděla a znovu neviděla - ženu oblečenou v noční košili, která vypadala jako ty, co nosily ženy prvních osadníků. Noční košile ženě trochu u krku odstávala a Maria mohla vidět modřiny kolem jejího hrdla. Pak už neviděla vůbec nic.

Larry Gottschalk měl noční směnu ve Stop-N-Gas na východním okraji města. Jediní lidé, kteří po půlnoci dorazili, byli opilci a ti stejně většinou přicházeli jen, aby se zásobili dalším pitím, a pak pokračovali ve své zábavě. Párkrát byli lidé tak opilí, že zaparkovali u benzínové pumpy, vešli dovnitř, koupili balík dvanácti piv nebo krabici vína a zase odjeli, aniž by si pamatovali, že ve skutečnosti potřebovali benzín. Larry měl zvrácené potěšení z toho, jak po dvaceti nebo třiceti minutách klopýtali zpátky s prázdnými kanystry na benzín.

Ale dnes v noci zazvonil zvonek u dveří. Larry vzhlédl od bulvárního plátku, v němž četl o posledním kousku Paris Hilton, který by ponížil každého se zdravým rozumem a pocitem vlastní hodnoty. Uviděl ve dveřích někoho, kdo vypadal jako kavalerista z války s Indiány nebo někdo, kdo ho hraje ve filmu. V druhém případě by to musel být krvavý film s realistickými efekty a make-upem, protože vojákovi chyběl kus dolní čelisti. Kůži měl jen do poloviny tváře, pak byla vidět jen kost a horní zuby a pak už nic. Larry ucítil zmrzlé burrito, které si ohřál k večeři v mikrovlnce, jak se mu zmítá v žaludku.

Možná ještě divnější bylo, že ten voják nesl něco jako indiánský oštěp ověšený s peřím a vlasy.

"Ty vole, budeš potřebovat nemocnici -" začal Larry.

Voják zvedl oštěp a hodil ho. Larry se snažil vyhnout, ale měl kotník zaháknutý v příčce od židle, na které seděl. Když se prudce pohnul, židle se převrátila a přitlačila mu na kotník. Poznal, že by ho oštěp udeřil do obličeje, do čelisti, ale nemohl by nic udělat, aby tomu zabránil.

Gibson Brower, který si nechal říkat Gib, byl ve své garáži a montoval naviják na Jeep Willys z roku 1947. Rád pracoval v garáži pozdě v noci při otevřených dveřích - a to i v zimě - s puštěným topením, rádiem a zapnutými pracovními světly. Zjistil, že je to uklidňující. Nikdy se nestaral o to,že ruší sousedy, nebo o telefonní hovory. Žil daleko od města, takže si neměl kdo stěžovat, kdyby elektrické nářadí nebo motory dělaly hluk.

Ležel na zádech pod přední částí auta, když slyšel třepotání křídel. Vytáhl hlavu zpod džípu. Myslel, že to je sova, co vletěla do garáže. Ale když spatřil, co se třepotá u stropu, nebyla to sova, ale jestřáb s červeným ocasem. Nemohl si vzpomenout, že by někdy slyšel, že létají v noci. A určitě žádného neslyšel dělat takový hluk. Usadil se v garáži.

"Vypadni odsud!" vykřikl. Zvedl se do sedu a měl v úmyslu vstát a vyhnat ho ze dveří. Ale jestřáb klesl s otevřeným zobákem a ostrými drápy dřív, než se Gib zvedl. Drápy se mu zasekly do masa na krku a hrudi a zobák ho dloubl přes víčko do levého oka. Tolik se snažil ho chytit a odhodit pryč, ale nemohl se pohnout a úplně z něj vyprchávala síla.

A tak to pokračovalo.


***



Jim Beckett byl ohromen. Bojoval v něm zármutek, šok a vztek. Snažil se to všechno potlačit a zaměřit se na práci, ale s každým okamžikem, s každým panickým voláním na 911 se stávala práce čím dál tím víc nemožná. Policejní práce vyžadovala určitý stupeň odstupu, kterého nedokázal dosáhnout. Když mu dispečerka Susannah podala kus papíru s podrobnostmi o volání z Ward Burrows, ve kterém se říkalo, že jeho syn Kyle byl napaden neznámými útočníky, kteří mu rozbili lebku. Jim zabořil obličej do dlaní a snažil se ubránit slzám.

"Volám DPS*," řekl. "Sakra, zavolám prezidentovi, když budu muset. Potřebujeme tady pomoc."

V ten okamžik přiznal, že je naplněn lítostí, jakou nikdy předtím nepoznal. Možná mohly být ty životy ušetřeny, kdyby nebyl tak hrdý nebo neměl takové obavy o ekonomiku kraje. Nebyl starosta a ani guvernér kraje, byl to policajt, který je zodpovědný za bezpečnost lidí. Udělal špatné rozhodnutí a jeho sousedé za to zaplatili svými životy - a platili za to stále.

Susannah na něj chvíli hleděla. Její tvář vypadala stejně, jak se on cítil - unaveně a zklamaně, s tmavými váčky pod očima a vráskami na čele a kolem úst. "Hodně štěstí," řekla. Slova vyšla do vzduchu a ploše zazvonila - bez naděje.

Beckett se podíval na telefonní číslo, které viděl už tolikrát v posledních třiceti hodinách, že ho znal zpaměti. Sáhl po šálku, ve kterém měl tento den už asi miliontou kávu, její hořké aroma bylo cítit příliš dlouho. Zvedl sluchátko k uchu - měl pocit, že váží snad padesát liber - a stiskl tlačítko. Místo vyzvánění slyšel standardní tón telefonní společnosti "Neobtěžujte se snažit" a pak zpráva, že volání nelze dokončit.

V případě, že by se přerušilo spojení, to zkusil znovu, ale se stejným výsledkem. Myšlení ho vyčerpávalo a možná si s ním i hrálo. Podíval se znovu na číslo a zjistil, že ho vytáčí správně. Zkusil to znovu a byl si plně vědom definice šílenství, jak stále opakoval stejný postup, zatímco očekával jiný výsledek. Ve skutečnosti neočekával nic jiného, protože by to vyžadovalo příliš velké vychýlení z cesty na zbytek jeho týdne. Jeho pesimismus nebyl neopodstatněný. Stejný tón a stejná zpráva.

Zkusil další číslo a dostalo se mu stejné odpovědi. Zalistoval ve vizitkách a našel číslo mobilního telefonu detektiva DPS, se kterým se setkal na státní schůzi pro prosazování zákona. Totéž. Pro zkoušku našel na internetu telefonní číslo pizzerie ve Phoenixu a vytočil ho. Totéž.

"Může se někdo dovolat mimo město?" zakřičel do prostoru.

"Udělal jsem to asi před hodinou," odpověděl mu někdo. "Od té doby jsem to nezkoušel."

"Zkuste to," řekl Beckett. "Chci vědět, jestli to je jen mým telefonem nebo jsem prokletý či co."

Slyšel, jak po celé stanici lidé vytáčí čísla na telefonech. Pak uslyšel, jak sluchátka klapají zpět do držáků. "Smůla," řekl někdo.

"Já taky."

"To samé."

To bylo prostě skvělé. Poté, co se konečně rozhodl, že potřebuje pomoc, nemohl se jí dovolat. Rozhodl se zkusit něco jiného - poslat e-mail na DPS. Během několika vteřin se e-mail vrátil jako nedoručitelný. Snažil se poslat pár dalších e-mailů jako test i jiným lidem, přátelům a rodině, ale udělalo to totéž. Nakonec poslal jeden sám sobě, protože věděl, že je on-line a je schopen přijímat poštu. Nedoručitelný.

Neuvěřitelné.


* Poznámky:

DPS - předpokládám, že měl šerif na mysli ´Department of Public Safety´ (Oddělení veřejné bezpečnosti, druh státní nebo místní vládní agentury ve Spojených státech)


Translation © 2012 by Syd


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama