Witch´s Canyon - 21. kapitola

9. července 2012 v 21:40 | Syd |  Witch´s Canyon

DVACET JEDNA



Zástupcovo SUV stálo na krajnici a na straně řidiče byly otevřené dveře. Světla nesvítila. Někdo by řekl, že autu došel benzín a baterie se vybila, ale stálo tady jen pár hodin, takže si Sam pomyslel, že skutečné vysvětlení musí být mnohem složitější.

Slyšeli o tom objevu v policejní vysílačce krátce potom, co se vrátili do hotelu, když doprovodili Heather domů. V době, kdy dojeli na místo, bylo už tělo zástupce v pytli a vezeno pryč. Sam zaslechl mluvit další zástupce o hmyzu, ale nedávalo to smysl. Od té doby, co přijeli do města, moc much neviděl.

Kolem SUV a křoví byla žlutá páska s velkými písmeny ŠERIFOVA LINIE NEPŘEKRAČUJTE. Uniformovaní zástupci pobíhali za páskou, fotografovali a měřili. Ostatní postávali v malých ponurých skupinkách a tiše mezi sebou mluvili. Bylo šedé zatažené ráno. Zdálo se, že Samovi a Deanovi nikdo nevěnuje pozornost - až na šerifa Becketta, který se oddělil od jedné skupinky a vydal se směrem k nim. Nevypadal jako šťastný člověk.

"Co jste zač?" zeptal se, jakmile se k nim dostal blíž. "A nesnažte se mi podstrčit ty kecy o National Geographicu, protože jsem vás viděl jen na místech trestných činů a ani jeden z vás si nikdy nedělal poznámky a ani fotky. Právě jsem zabil člověka, který byl můj zástupce i můj přítel, a nemám náladu na hlouposti. Takže buď od vás dostanu přímou odpověď, nebo si tu ukážeme modelový příklad nezákonného zatčení."

"Nejsme tu proto, abychom dělali potíže," řekl Sam.

"To není to, na co jsem se ptal."

Dean vyhrabal kožené pouzdro z kapsy - Sam ani neviděl, jak si ho tam dává. "Snažíme se zůstat v utajení," řekl a ztišil hlas, jako by s Beckettem plánoval spiknutí. Otevřel pouzdro a Sam viděl záblesk odznaku a plastovou přihrádku na identifikační průkaz. "Vnitřní bezpečnost," řekl Dean tiše.

Beckett si vzal pouzdro a studoval jeho obsah. "Dobrá práce," řekl. "Vypadá jako skutečný. Možná by mě to i přesvědčilo, kdybych měl náladu na přemlouvání, což nemám." Pohlédl s podezřením na Sama. "Máš taky jeden? Nebo jsi třeba z ministerstva zemědělství."

"On tomu nevěří," řekl Sam Deanovi.

"Nezdá se."

"Říkal jsem ti, že jsme mu měli říct pravdu."

"Dobře," řekl Dean. "Jsme z DEA *," začal. "Hluboké utajení."

Šerif sáhl po poutech.

"Jsme tady kvůli tomu vražednému cyklu," řekl rychle Sam. Šerif se zarazil s palcem za opaskem. "Zkoumáme věci jako jsou tyhle. Nadpřirozené události, zejména násilné věci. Folklór, mýty, něco, co by někteří lidé nazývali monstry. Nemohu vám dát ověřitelné statistiky, ale na to, co děláme, máme dobré výsledky. Musíte uznat, že se tu děje něco, co je mimo rámec vašich znalostí."

"Takže vy dva jste nějaký druh Krotitelů duchů?"

"Až na to, že oni nejsou skuteční," řekl Sam. "My jsme."

Šerif Beckett těkal očima z jednoho na druhého. "Nevím, který příběh je víc směšný."

"Takže když jsi říkal, že jsme mu měli říct pravdu," řekl Dean tiše, "myslel jsi skutečnou pravdu."

"Správně," řekl Sam. "Potřebuje naši pomoc a my můžeme využít jeho."

"Opravdu jsme tu kvůli těm vraždám," řekl Dean. "Stanou se každých čtyřicet let - jako hodinky. Neobvyklé zbraně. Dokonce i útoky zvířat. Máte lepší způsob, jak to vysvětlit?"

"Lepší než co?" zeptal se Beckett. "Ještě jsem od vás žádné vysvětlení neslyšel. Jen jste to popsali."

"No, pravdou je, že na téhle části stále pracujeme."

"Vidím," řekl Beckett. "Takže veškeré vaše znalosti jsou dobré k čemu - přesně?"

"Aspoň nechodíme kolem toho a nepředstíráme, že to je něco, co můžeme vyřešit podle knihy."

"Synu," řekl Beckett a vypadal unaveně, "nepředstírám, že něco z toho mohu vyřešit už asi třicet hodin. Možná déle. Byl bych rád, kdybych byl schopen být krok před tím a zabránit některým lidem, aby zemřeli, jestli budu moci. Ale vyřešit to? Sakra, já jen chci udržet město pohromadě, než to přestane. Za čtyřicet let to bude problém jinýho policajta."

"Ale my to můžeme zastavit navždy," řekl Sam.

"Jak to chcete udělat?"

Sam si odkašlal. "To je další věc, kterou ještě nevíme. Záleží na tom, co to je. Dostaneme se k tomu. Na takové věci jsme fakt dobří."

Beckett pomalu zavrtěl hlavou. "Můžu sotva uvěřit tomu, co řeknu. Vy si myslíte, že s tím vším můžete něco udělat? Dnes v poledne se má otevřít nákupní centrum. Je -" Podíval se na své hodinky. "Je sedm deset. Byli jste u toho, když starosta Milner řekl, že otevření nic nezpozdí."

"Ale tolik lidí na jednom místě může být neodolatelný cíl, ať za tím stojí cokoliv," řekl Sam.

"Přesně. Pokud se tam dostanou." Naklonil hlavu směrem k SUV. "Zdá se, že se nemůžeme dostat ven. To se Trace snažil udělat, pokoušel se dostat do Flagstaffu, aby přivedl nějaké posily. Z města nejde telefonovat a ani nejdou posílat e-maily. Ale jestli mohou lidé přijít, pak tu budou taky v pasti. A jak říkáte, až se shromáždí v obchoďáku, bude z nich snadná kořist. Takže jestli si myslíte, že můžete udělat něco, abyste to zastavili, udělejte to do jedenácti. Až přijde poledne, budu v tom obchoďáku. Jestli vás uvidím a vy to všechno nezastavíte, zadržím vás oba jako hmotné svědky. Máte nějaká nevyřízená povolení?"

Sam a Dean si vyměnili pohledy a pak se odvrátili.

"Myslel jsem si to," pokračoval Beckett. "Podívejte, ještě pět hodin. Vy jste odborníci, tvrdili jste, že by to mělo být dost času."

"Uděláme, co budeme moci, šerife," řekl Sam. "Máte naše slovo."

"Nerad to přiznávám, chlapci, ale počítám s vámi."


Beckett se otočil zpátky ke svému autu, když zaprskala policejní vysílačka. Po chvilce rozhovoru na něj jeden ze zástupců zavolal. "Šerife! Jodi Rigginsová si všimla toho starého muže. Myslí, že šel směrem na východ po Druhé ulici."

"Už jedu!" odpověděl Beckett.

Sam ho chytil za ruku. "Nechte nás jet první," řekl. "Říkal jste, že nám věříte, tak mám dejte pět minut. Jen ho viděla, ne? Nikdo nebyl zabit? Myslíme si, že ten starý muž by mohl být klíč k tomu všemu. A pokud tam pojedete s majáky a sirénami, znovu zmizí."

Beckett vypadal, jako kdyby měl zácpu, jako by spolknul vlastní slova a ta mu teď ve střevech protestovala. "Tři minuty," řekl. "Vypadněte odtud, jsem tři minuty za vámi. Radši byste měli hnout zadky."

Pohnuli se. Sam dorazil k Impale první a tak si sedl za volant. Dean vklouzl bez protestů vedle něj a než dovřel dveře, Sam vyrazil.

Po cestě Dean vytáhl z pouzdra poniklovanou pětačtyřicítku a zkontroloval zásobník.

"Co to děláš?" zeptal se Sam.

"Ujišťuju se, že mám nabito." Sáhl pod zadní sedadlo a vytáhl od podlahy starého Remingtona. "Kdyby něco."

"Spíš si s tím chlapem chceme promluvit," řekl Sam. "Ne ho zabít."

"To nevíme. Všechno, co víme, je, že by to mohl být ten voják. Nebo Indián. Nebo obojí."

"Jo a budeme to vědět, když ho uvidíme."

"Když."

"Když ho uvidíme. Ale jestli není žádnou z těch věcí, může to být svědek. Mohl něco vidět. Může to být lovec."

"Nezní to, jako by byl lovec," řekl Dean.

"Jen proto, že málo z nich je tak starých. Ale ukazuje se kolem míst těch incidentů. Mně to zní, jako by to byl lovec. A zatím lepší než my."

"Dobře, můžeš mít pravdu, Same. Nikoho nezastřelíme na potkání."

Auto dobře zahnulo - i s ohledem na to, že silnice přes noc namrzly a teď začínaly tát. Během těch tří minut, co jim dal šerif Beckett, projeli Druhou ulicí. Na pravé straně byla poštovní schránka s nápisem RIGGINS.

"Okay, bude to někde tady," řekl Dean.

Sam zpomalil. Díval se na domy a dvorky na levé straně, zatímco Dean prohlížel pravou stranu.

Projeli dva bloky, když Dean zakřičel: "Tam!"

Sam prudce zastavil. "Kde?"

Dean ukázal mezi přízemní bungalov a větší budovu s šindelovou střechou do tvaru A, která vypadala, jako by byla postavená v sedmdesátých letech. "Viděl jsem ho přímo tam, šel za tu rádoby lyžařskou chatu. Starej chlap, nesl pušku, kterou musel mít snad od narození. Myslím, že měl za opaskem zastrčený nůž nebo sekeru, ale moc dobře jsem ho neviděl."

"Běž za ním," řekl Sam. "Já půjdu z druhé strany. Zkusíme ho skřípnout uprostřed. A nenechat ho, aby nás dostal do křížové palby, když budeme muset střílet."

"Myslel jsem, že ho nechceš zastřelit."

"Já ne. Jen říkám... když budeme muset."

"Žádná křížová palba," zopakoval Dean. Vystoupil z auta a rozběhl se k větší budově. Sam proběhl kolem a pak zahnul dozadu.

Za budovou rostl hustý les. Nejdřív Sam neviděl nic než Deana na dvorku. Znovu jsme ho ztratili, pomyslel si a rostlo v něm zklamání. Ale pak Dean vykřikl a ukázal a Sam viděl starého muže, jak se snaží proklouznout mezi stromy.

Oba Winchesterové se rozběhli. Spoléhali na dlouhé nohy, když přeskakovali nízké pichlavé křoví a nízko visící větve. Starý muž se také rozběhl, ale neměl tak stabilní kroky jako oni a dlouhá puška ho zpomalila, protože se mu pořád zachytávala do jedlových větví.

Do minuty se k němu dostali, každý z jedné strany. Namířil pušku Deanovi na břicho. V dálce Sam slyšel blížící se sirény.

"Ještě jeden krok, oba dva, vy frajeři, a otevřu tě jako plechovku s tuňákem," řekl stařec.

Ze záblesku v jeho přivřených očí Sam věřil, že to myslí vážně.


Wanda Sheffieldová byla zklamaná, že v noci přestal padat sníh. Schoulila se pod deku a doufala, že až znovu otevře oči, pokryje sněhová peřina zem a všechny stromy a vytvoří tak efekt zimní zázračné země, který by pomohl duchu Vánoc.

Vánoce byly Wandiným nejoblíbenějším obdobím. Milovala tu hudbu, dekoraci i obecně dobrou náladu. Dokonce i ráda nakupovala v přeplněných nákupních centrech tak dlouho, dokud byly obchody nastrojené na svátky. Měla na sobě oblečení v jasné a těžké červené a zelené barvě a zdálo se jí, že při takových příležitostech je dobré mít na tváři stále úsměv - jako nějaký šťastný idiot.

Letos jí ta nálada ještě tolik nechytila. Ale neměla pochyb, ještě bylo brzy.

Přesto by ji husté sněžení navodilo pěknou vánoční atmosféru.

Zjistila, že tak či onak to zklamání přežije. Nakonec dala vařit malý hrnec organické francouzské pečeně a do předehřáté trouby dala pár croissantů. Z ledničky vyndala ostružinový džem a krabičku se smetanou. Jestliže se má jeden rozmazlovat, tak ať to stojí za to. Ze skříně vzala šálek z pravého čínského porcelánu - ten druh s podšálkem, zdálo se, že už vyšel z módy - a dala do něj lžičku cukr.

Wanda neměla ráda kolem sebe nepořádek, takže i když už by měla mít vánoční výzdobu, ještě s ní nezačala. Chtěla udržet svůj domek se střechou do tvaru písmene A ze sedmdesátých let elegantní a čistý. Když pracovala v kuchyni, odkládala použité nádobí do dřezu a pustila na něj vodu. Poté, co si sedla k jídelnímu stolu z borovice a nasnídala se, odnesla špinavé nádobí do dřezu, opláchla ho a dala do myčky.

Zatímco byla sehnutá a rovnala nádobí do myčky, pomyslela si, že kolem zadního okna prošel stín.

Zavřela nerezová dvířka od myčky a přešla k oknu. Venku byl asi čtvrtakrový dvorek a pak už jen stěna stromů. Několik ptáků - druh, kterému říkala MŠP, "malý šedí ptáci", protože neznala jejich skutečná jména - skákalo a přelétalo nad včerejším sněhem, hledalo hmyz nebo semena nebo jedlo to, co bylo na zemi. Ze sněhu sem tam vykukoval chomáč trávy a jeden neupravený keř. Jeho rákosí bylo ohnuté k zemi pod vrstvou sněhu a ledu jako větve už od pozdního podzimu a poskytovalo přístřeší pro párek maličkých ptáčků.

Žádný z nich nebyl dost velký, aby vrhl na okno takový stín. Wanda přitiskla tvář na chladné sklo, takže tam zanechala ovál páry. Rozhlížela se po nějakém větším zvířeti - jestřáb nebo možná vzácná návštěva černého medvěda, který se jednou za čas objeví ve městě - ačkoli ti už by měli mít zimní spánek, ne?

Nic neviděla a pokrčila rameny. Možná jen přešel mrak přes slunce - nebo sluneční paprsky prorazily mraky. S větší pravděpodobností spíš to druhé.

Ještě jednou rychle prohlédla místnost. Všechno bylo na svém místě, na stole žádné drobky z croissantu, ani kapka vody na kuchyňské lince. Přesvědčila se, že je vše, jak má být, a šla si dát nahoru perličkovou koupel. Dnes měla z práce volno - pracovala jako pokladní ve Swonsonově obchodě, což nebylo moc exotické, ale zaplatilo to účty - a až na otevření obchodního centra v poledne měla v plánu jen relaxaci.

Na schodech se ještě jednou podívala po kuchyni a obývacím pokoji. Měla tam pár pohodlných křesel, lampičku na čtení a malou knihovnu, ve které byly její knihy, které si chtěla přečíst. Možná se po perličkové koupeli podívá na nový thriller s Laurou Lippmanovou. Nad obývacím pokojem byla její ložnice - během dne nejsvětlejší místnost v domě, v obou rozích měla střešní okno - a její koupelna.

Nejdřív šla do koupelny, pustila vodu a do vany nasypala trochu vonných vloček do bublinkové koupele. Vzala tlustý bílý ručník ze starožitné skříně, která stála u vany a kde byly úhledně složené ručníky. Zatímco voda stříkala do téměř prázdné vany, myslela si, že dole slyší nějaký hluk. Jen žuchnutí nebo ránu, sotva to stálo za upozornění - nebýt toho, že neměla žádné domácí mazlíčky, návštěvníky a ani nepouštěla rádio nebo televizi. Možná že pták vletěl do okna. Šla ke dveřím koupelny a poslouchala.

Zvuk se neopakoval.

Ale teď tam bylo ještě něco divného. U dveří byl vzduch chladnější než před chvílí. Pro jistotu tam ještě chvíli zůstala.

Ano, na schodech byl průvan a vůně borového lesa z venku byla intenzivnější, bojovala s květinovou vůní jejích vloček do koupele.

Někdo vstoupil zadním vchodem.

V ložnici měla telefon. Byla bosa a spěchala tam tak tiše, jak dokázala.

Ale než se tam dostala, uslyšela někoho dupat po schodech...


* Poznámky:
DEA = Drug Enforcement Administration = Národní úřad pro kontrolu obchodu s drogami


Translation © 2012 by Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama