Witch´s Canyon - 26. kapitola

9. července 2012 v 22:28 | Syd |  Witch´s Canyon

DVACET ŠEST



Zvuk střelby pomohl Samovi a Deanovi najít Harmona Bairda. Kojot ho zřejmě zavedl přes les k východnímu okraji města, místo přímo do Cedar Wells. Cestu jim značily zvířecí stopy v tvrdém sněhu, které Harmon Baird pošlapal, takže věděli, kterým směrem se vydat.

Když uslyšeli hlasité výstřely z pušky, které se rozléhaly až k nim, Sam s Deanem se na sebe podívali a přidali do kroku. I přes své zranění a skutečnost, že ho utrpěl, když běžel po lese bez rozmyslu, držel se Sam po boku svého bratra a v ruce svíral upilovanou brokovnici.

O pár minut později si všimli, jak je Baird nakloněný přes padlý kmen stromu a pušku má zapřenou o kmen. Když výstřel do dálky rozptýlil kousky stromu všude kolem, bylo vidět, jak je hlaveň dlouhá. Sklonil se a zaklel.

Sam a Dean se vrhli za strom k Bairdovi. Další střela se zakousla do kmenu stromu. Kolem nich visel štiplavý šedý kouř. Paprsky slunečního světla se probíjely skrz borovice na padlý kmen a pára se zvedala z míst, kam dopadly.

"Kdo na vás střílí?" zeptal se Dean. Zapřel vlastní zbraň o strom a hledal někoho, na koho by mohl zacílit. Sam si nemyslel, že by nebylo dobré střílet, dokud útočník nepřijde blíž, ale vytáhl svůj poloautomatický Glock, který měl s sebou.

"Ten kojot se setkal s několika dalšími," řekl Baird. "Viděl jsem Indiána a pár vojáků. Kojot se změnil v orla, několikrát nad nimi zakroužil a vyrazil směrem k městu. Snažil jsem se mu zasáhnout křídlo, ale minul jsem. A pak mě ti ostatní přišpendlili sem dolů."

Sam zvedl hlavu, aby se podíval na útočníky, kteří nemuseli být ani vidět, protože uslyšel výstřely. Přikrčil se právě včas, aby mu do očí nevletěly dřevěné třísky a kůra.

"Musíme je obklíčit," řekl. "Než obklíčí oni nás."

"Jdu s tebou," souhlasil Dean. "Půjdu vpravo, ty jdi vlevo. Harmone, vy tady zůstaňte a snažte se, aby stříleli na vás."

"Jistě," řekl Baird. "Žil jsem dost dlouho, že? Už mě k ničemu nepotřebujete, co?"

"Takhle jsem to nemyslel," odpověděl Dean ostrým tónem. "Jen jsem si říkal, že prostě nebudete tak rychlý a tichý jako my."

"V těchhle lesích lovím víc něž osmdesát let," odporoval Baird. "Znám tady každý strom a větev. Myslím, že můžu být stejně tichý jako každej jinej."

"Podívejte, ztrácíme tady čas," řekl Sam. Jeho oblečení nasáklo sněhem, bylo to studené a nepříjemné. "Dean má pravdu, musíme být ti, kteří půjdou. Nechte hlavu dole a jednou za čas vystřelte jejich směrem. Jestli se vám někoho z nich podaří vytáhnout ven, zvedne to naše šance."

On a Dean se zvedli a každý se přikrčeně rozběhl směrem, na kterém se dohodli. Když odcházel, ještě zaslechl, jak si Baird mumlá: "Přijímám rozkazy od kluka, který je dost mladý na to, aby to byl můj pravnuk. Proč? Pamatuju si..."

Sam vyrazil z úkrytu za poraženým stromem k huňatým borovicím. Odtud bude muset přes poměrně otevřený prostor k dalšímu stromu, který byl dostatečně velký na to, aby mu poskytl ochranu. Bylo tam několik ježatých keřů, skrz které běžel přikrčený s nadějí, že ho trochu udrží z dohledu.

Neudržely. Kulka proletěla skrz jednu větev - asi šest stop za ním. Vrhl se na zem a zbytek cesty k velké jedli se plazil.

Zastavil se tam a rozhlížel se mezi stromy, kde doufal, že se skrývají ti muži - nebo duchové nebo co to bylo. Věděl, že musí postupně vystupovat z úkrytu a zase se schovávat. Jinak by pravděpodobně nemohli střílet - tedy pokud měli fyzickou podobu.

Zazněla další salva. A Sam uviděl ústí hlavně - dál po jeho pravici, mezi skalními výběžky. Tyhle střely vypadaly, že jsou směřovány na Bairdovu pozici, a Baird výstřel opětoval - Sam viděl, jak jeho střela odštípla šedý kámen.

Už byl docela blízko. Doufal, že se Dean blíží z druhé strany. Mít tři útočníky pro křížovou palbu by bylo nejlepší.

Pohled měl přilepený na skály a nepohodlně přikrčený se prodíral další huňatou borovicí. Pak vyrazil směrem k balvanům z vápence. Přidřepl si za ně a zasunul zpět do pouzdra Glock. Byl téměř v dosahu své brokovnice a náboje s kamennou solí udělají daleko víc škody.

Sam se zhluboka nadechl a připravoval se zaútočit na nadpozemské bytosti. Těsně předtím, než to udělal, v tom okamžiku klidu uslyšel někoho vzlykat. Nedokázal říci, jestli byl dotyčný zraněný nebo jen vystrašený, ale snažil se, aby nebyl slyšet.

Zaútočit nebo zkontrolovat plačící osobu?

Naposledy slyšel v lese plakat Juliet - tu vdovu. Rozhodl se, že to rychle zkontroluje. Nechtěl, aby se ta osoba snažila utéct a vběhla přímo do přestřelky. Opatrně prošel křovím, kolem stromu a uviděl vyděšeného malého chlapce. Byl stočený do klubíčka, tvář měl schovanou ve sněhu a vystrčený zadek. Jeho hubená ramena se otřásala s každým vzlykem.

"Hej," řekl Sam tiše. "Zůstaň tady ještě pár minut a všechno bude dobrý. V pořádku?"

Dítě na sobě nedalo znát, že ho slyší. Ale kdyby nic jiného, tak jeho pláč zesílil.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Sam. "Jsi zraněný?"

V ten okamžik se chlapec pohnul. Sundal ruce z obličeje. Jeho tvář byla rozseknutá po pravé straně podél vlasové linie až k bradě. Sníh mu namrzal na obočí, pod kterým byly velké modré oči, které se setkaly se Samovým pohledem.

"Hned tě vezmeme k doktorovi," řekl Sam. "Jen - jen ještě pár minut zůstaň na místě."

Chlapec nic neřekl, ale stočil se do klubíčka. Sam hádal, že mu mohlo být tak devět let. Vypadal jako chudé dítě z venkova. Pravděpodobně v těchto lesích strávil spoustu času.

Sam si přál, aby něco řekl, protože vraždící duchové nikdy nemluvili a -

Najednou kluk vyskočil na nohy, ve své malé pěsti svíral ohavně vypadající nůž a hrnul se na něj.

Je skutečný? pomyslel si Sam. Nebo je jen rozčilený z toho úrazu? Neviděl chlapce, že by se mihotal. Nechtěl, aby ho bodl, ale taky nechtěl střílet na nevinné dítě.

Chlapci se rána na hlavě zavřela a rozmáchl se nožem k němu. Sam se bodnutí vyhnul a chytit dítě za ruku. Pak chlapec zmizel, takže Sam svíral jen vzduch. O chvíli později se objevil o pár kroků dál a hnal se nožem po Samových ledvinách.

Sam se otočil a pažbou brokovnice praštil dítě do čelisti, až se mu otočila hlava. Stále nevydal žádný zvuk - pláč, dýchání, prostě nic.

Ale nůž stále svíral, otočil hlavu zpět a vrhl se znovu na Sama. Tentokrát na něj Sam namířil brokovnici a stiskl spoušť. Zbraň zařvala a kamenná sůl chlapce roztrhala.

O vteřinu později nebyla po chlapci ani stopa. Za Samem se ozvala střelba - za těmi skalami. Hádal, že se Dean zabývá nepřítelem - a on tam nebyl, aby mu pomohl.


Dean se přikrčil za silným kmenem borovice. Přál si, aby měl s sebou pořádnou loveckou pušku - nebo možná bazuku - místo brokovnice. Neočekával plnohodnotnou přestřelku. Ačkoli to byla kamenná sůl, co zabila duchy, ne olovo. Pokud nepočítáte Bairdovy střely dumdum, které odmítl vyrábět.

Ne že by mu to vadilo. Dobrá přestřelka mohla být stejně tak očisťující jako pořádná rvačka. Nicméně teď měl strach o Sama, který by nemusel zvládnout svou část boje.

Nebude schopný kontrolovat Sama, dokud jsou zlí hoši tam dole. Namířil hlaveň Remingtona kolem stromu, vystřelil na skály a pak uskočil zpět. Přál si, aby duchové něco řekli - jejich nadpřirozené ticho byla jedna z jejich nejděsivějších věcí. Kdyby křičeli a plakali, alespoň by věděl, že něco zasáhl.

Opřel se zády o strom a cítil náraz kulky do kmenu. Jen jedna, ne dvě nebo tři, které přišly předtím. Bral to jako dobré znamení. Napočítal do tří. Snažil se udržet ve vzpřímené poloze. Otočil se na druhou stranu stromu a hlavu měl v jiné výšce než brokovnici. Tentokrát uviděl jednoho ze soupeřů. Byl to blonďatý voják bez klobouku a zvedal svou Winchesterovku ke střelbě. Dean stiskl spoušť a čekal, než uvidí, jak sprška soli zasáhne vojáka do obličeje chvíli předtím, než zmizí úplně.

Čistý vzduch? Vyhlédl zpoza stromu a postupně prohlížel skály. Něco se tam pohnulo - záblesk modré látky. Starší voják, pomyslel si, kapitán, se ještě schovává mezi skalami. Pokud se voják brzy sám neukáže, bude muset najít nové místo, ze kterého by mohl střílet.

A musel doufat, že si ho starý pan Baird nesplete s jedním z těch zlých, zatímco se bude pohybovat.

Dean vyčkával a pozoroval skály, nabitou brokovnici připravenou, když uslyšel zatřepotání křídel a nápor vzduchu. Vzhlédl právě včas, aby uviděl, jak se k němu snáší orel - dlouhé drápy a zobák otevřený v neslyšitelném výkřiku. Rychle zvedl levou ruku, aby odrazil útok ptáka, ale orel se mu zasekl jedním drápem do rukávu bundy a klovl ho do obličeje. Zobák, ostrý jako břitva, ho klovl do tváře.

"Sakra!" zakřičel Dean a rozmáchl se po něm brokovnicí. "Pusť mě, ty bláznivej pytle peří!"

Zobák proti němu znovu vystřelil - tentokrát mířil na oko. Dean se otočil, pustil brokovnici a chytil zvíře za nohy. Pak se napřáhl a praštil mu hlavou o kmen borovice. Při třetí ráně orlovi vyskočilo oko z důlku a praskla mu lebka. Právě, když Deana zasáhla děsivá jistota, že to byl skutečný pták, žádné magické pojetí, zmizel z jeho sevření a Deanovi zůstaly prázdné ruce.

Uslyšel výstřel - nesměřoval na něj a ani nezněl jako Winchesterovka, spíš to byla tupější rána z upilované hlavně - a popadl svou brokovnici. Už byl v mnoha podivných soubojích, ale tenhle vypadá, že bude mezi nejpodivnějšími. Alespoň to znělo tak, že je Sam zase zpátky ve hře.

Risknul rychlý pohled za strom. Přes mezeru ve skalách stále viděl malý kousek vojákovy uniformy. Po Samovi ani stopa. Pokud by vystřelil odsud, skrz mezeru by pravděpodobně prošlo jen pár zrnek kamenné soli. Ale voják mohl kdykoliv pozvednout zbraň a měl by šanci na něj vystřelit.

Musí se dostat blíž.

Rozhlédl se po obloze a doufal, že už se na něj nesnesou žádní ptáci. Neviděl žádného - přestřelka odradila dokonce i havrany, kterých tu bylo jako holubů v Chicagu nebo New Yorku. Rozběhl se v nemotorném předklonu směrem ke skalám. Hlavně na mě nestřílej, Harmone! pomyslel si, když vyběhl ze svého úkrytu za stromem.

Když byl skoro u skal, šlápl na starou větev, která byla ukrytá pod sněhem a hlasitě zapraskala. Ve stejném okamžiku voják vystřelil do dálky. Na Sama, možná? Podle zvuku z pušky to znělo, jako když se láme větev.

Dean si dovolil rychle nahlédnout skrz škvíru ve skále. Voják tam byl a mířil někam mezi stromy - vypadalo to, že nikdy nemusejí znovu nabíjet. Dean prostrčil Remingtona mezerou a stiskl spoušť.

Když se znovu podíval skrz oblak kouře, byl voják pryč a skalní úkryt byl prázdný.

"Same!"

"Jsem v pohodě, Deane!" zakřičel zpátky Sam. "Co ty?"

"Fajn! Je tu čisto! Pohni zadkem sem!"

Větve přes cestu se rozestoupily a objevil se Sam s ponurým výrazem. I přes chlad a námahu měl bledou tvář. Cokoliv dělal s nepřáteli mezi těmi skalami, nedělal to rád.

Dean se dotkl rány na tváři, ze které mu stékala krev.

Už jsme dva...


Translation © 2012 by Syd


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama