Witch´s Canyon - 3. kapitola

8. července 2012 v 20:57 | Syd |  Witch´s Canyon


TŘI



Main Street byla vším, co Juliet Monroevá slibovala. Což nebylo moc, uznal Dean. Budovy byly většinou ze dřeva, na šikmých střechách byla nálož sněhu, který pokrýval i chodníky před domy. Pár domů bylo z cihel a projeli kolem banky, která byla postavena z velkých bloků šedého kamene. V mnoha výlohách už měli vánoční výzdobu a pouliční lampy byly omotány červenou stuhou. Sam ukázal na Wagon Wheel Café, které mělo ve znaku dřevěné kolo od vozu, kterému chyběly dvě příčky - přímo v pozici jedné hodiny. Vypadalo to na standardní maloměstskou restauraci, do kterých bratři v posledním roce chodili a občas z nich byli i vyhozeni. Doufal, že tam znovu uvidí Juliet - chtělo se mu za ní rozběhnout.

Dvojité, zatemněné okno osvětloval jen zářící nápis OTEVŘENO. Nic nenaznačovalo, že by někdo v Plugged Bucked Saloonu* byl, ale Dean se domníval, že u baru stejně sedí několik pijanů, takže je možné, že je sledovalo zpoza temné zástěny pár očí. Jukebox byl jistě dobře zásobený country hity, které v něm byly nejméně dva roky. Zdálo se mu, že tady slyší zpívat Shaniu Twain "Man, I Feel Like a Woman", i když s kazetou, která řvala ze sterea Impaly, by ji nebyl schopen slyšet, i kdyby stála na chodníku s celou kapelou.

Natáhl ruku a ztlumil hlasitost. "Nějaké stopy po hotelu?"

"Minuli jsme Bide - A - Wee," řekl Sam. "Byl na mé straně, ale nic jsem neřekl, protože jsem myslel, že jsme se rozhodli nesdílet pokoj s obřími šváby. Nežádoucí společnost."

"A co ten druhý, co Juliet zmiňovala?"

"Trail´s End? Zatím ne."

Dean sledoval ulici. Několik kamionů bylo zaparkovaných podél chodníků, ale žádné stopy po lidech. "Viděl jsi tu aspoň jedinýho člověka?"

"Ani jednoho."

"Nemyslíš..."

"Co? Že jsme přijeli pozdě? Že už něco zmasakrovalo celé město? Jestli tomu tak je, myslím, že bychom měli vidět těla a krev na ulicích. Myslím, že to je jen městečko v horách a lidé tu jen chodí dřív domů."

"Fajn," řekl Dean. "Tohle se mi zamlouvá víc."

Vpředu se valilo světlo z průčelí, které směřovalo do silnice - s parkovištěm před domem. Swanson´s High Country Market*. Tady už lidé byli, včetně ženy s dvěma dětmi, která tlačila nákupní vozík k zelenému Jeepu.

"Vidíš?" řekl Sam. "Nic hrozivýho. A jestli se nám nebude líbit Wagon Wheel, můžeme koupit zásoby tady."

"Doufejme, že to tu zůstane klidný," řekl Dean. "Nevadilo by mi, kdybychom se pro jednou spletli a nedělo se tu nic divnýho. Bylo by to celkem slušný místo na dovolenou, teda kdybychom se nemuseli bát o lidi, kteří budou zavražděni."

"To je to, co se mi na tobě líbí, Deane," řekl Sam. "Tvůj věčný optimismus. Vždycky vidíš tu světlou stranu."

Dean se podíval na svého bratra. Viděl tu rodinnou podobu - a to zejména ve tvaru nosu. Ale Samova tvář byla kulatější a tak nějak měkčí. Oči jeho bratra byly hnědé, zatímco Deanovy byly zelené. Delší vlasy, které zakrývaly Samovi uši, se mu kroutily nad límcem a zdůrazňovaly jeho mladický vzhled. Sam byl o čtyři roky mladší a ještě nějaký čas strávil daleko na vysoké škole. Dean předpokládal, že až Sam dosáhne sedmadvaceti - to byl Deanův věk - ty dolíčky a měkké linie mohou ztvrdnout a stanou se hlubokými skalisky z toho stresu z bojů s obyvateli temnot.

Pokud ovšem oba přežijí tak dlouho.

Nerad myslel na tuhle možnost. Ale byli to vojáci, kteří se cvičili od dětství - v Samově případě skoro od narození - jako vojáci ve válce, která zřejmě neměla konec. Vojáci potřebovali být připraveni na smrt, aby mohli učinit nezbytné kroky, jak se jí vyhnout. Vždycky mohou být na cestě zraněni. A on, Sam a jejich otec téměř každý den byli - od té doby, co démon zabil jejich matku, když Deanovi byly čtyři roky, dokud nakonec nezemřel i jejich otec. Jeho synové i bez něj pokračují v tradici. On neměl jinou možnost.

Stále ho pronásledoval obraz jejich matky, když umírala - máma u stropu nad Samovou postýlkou, její tělo spalováno přízračným ohněm. Táta Deanovi přikázal odnést malého Sammyho ven do bezpečí. Dean se ze dvora díval, jak se plameny šíří a během několika minut zaplavily celý dům. Táta unikl, ale sám.

Sam byl příliš malý, aby si to pamatoval, příliš malý, aby mámu vůbec znal. Její smrt přišla šest měsíců po jeho narození - přesně na den. A stejně tak si osud vyžádal i Samovu přítelkyni, Jessicu Mooreovou, potom Sam opustil Stanford a znovu se vrátil do bitvy - po boku Deana. Tentokrát byl ale Sam té smrti svědkem.

Sam cítil neuvěřitelný pocit viny nad smrtí Jessicy, protože se mu předtím, než se to stalo, o tom několikrát zdálo a on ji nevaroval. Samozřejmě nemohl vědět, že se ty sny vyplní. A žádné varování by nezabránilo útoku démona, kterého neznali a ani by ho v té době neporazili.

Dean věřil, že jeho vlastní pocit viny měl pevnější základ. Jejich táta se ztratil a Dean v podstatě donutil Sama opustit Jessicu a Stanford a jít otce hledat. Myslel, že takové uvedení Sama zpět do hry mohlo nějakým způsobem vyvolat toho démona a ten zareagoval tím, že napadl ženu, kterou Sam miloval - stejným způsobem jako napadl jejich matku.

Dean se nakonec rozhodl, že je kolem spousta viny. Jediný způsob, jak s tím žít, aby mohli pokračovat i přesto, že je nemohli zachránit, bylo dál bojovat, zachránit co nejvíce lidí a nakopat tolik nadpřirozených zadků, kolik bylo možné.

"Tady to je!" řekl Sam a vytrhl Deana z jeho vzpomínek. "Trail´s End. Na tvé straně."

Dean už ten nápis viděl také. Jedno neonové písmeno sice vyhořelo, ale stále se dal ještě rozeznat znak vedle silnice. Název byl napsán ve stylu Starého Západu nad reprodukcí slavného obrazu, kde unavený Indián sedí na stejně unaveném koni. Růžový nápis VOLNO prskal těsně pod koňským ocasem. Ten Indián ho vždycky uspával, o čemž předpokládal, že je tady účel. Potlačil zívnutí a odbočil na příjezdovou cestu.

Motel se skládal asi z tuctu cihlových chatek, které byly uspořádány do tvaru U kolem vydlážděné příjezdové cesty. V kanceláři svítila světla, byl to růžový domek úplně vlevo u silnice. Další domky byly přírodní hnědé barvy, s tmavými dveřmi, vedle kterých byla na zdi umístěná čísla. Prázdný bazén byl obklopen vysokým plotem, který dominoval středu příjezdové cesty, a vedle stálo pár zakrslých rostlin. Plevel prorůstal chodníkem, který vedl skoro až k okraji bazénu.

"Nemyslíš, že to je pro nás moc fajnový?" zeptal se Dean. "Vždycky se můžeme vrátit do švábího motelu."

"Nemám s sebou oblek," řekl Sam, "ale myslím, že nás tu nechají."

Dean zastavil auto před kanceláří. "Teď se chovej jak nejlépe umíš," varoval ho. "Neuveď mě do rozpaků."

Uvnitř musel dvakrát zazvonit na zvonek na stole, než se někdo ukázal. Konečně se otevřely dveře za stolem recepce a vybelhal se muž s hliníkovou holí, který se o to tady pravděpodobně stará od dob Eisenhowera. "Můžu vám pomoct, kluci?" zeptal se. Jeho vlasy už dávno zmizely a vrásky v jeho tváři vypadaly jako kaňon, který bratři nedávno opustili.

Dean položil na stůl falešný průkaz totožnosti - jeden z tuctu, které měl schované v palubní přihrádce Imaply. "Jsem Dean Osbourne," řekl. Představovat se falešným jménem se stalo jeho druhou přirozeností. Jako Dean Winchester se představoval tak žřídka, že někdy musel vzpomínat na své pravé jméno. "Časopis National Geographic. Děláme článek o komunitách v národních parcích - se zaměřením na Cedar Wells. Sam Butler tady dělá fotky. Můžeme na pár dní dostat pokoj? Nejsme si jistí, jak dlouho tu budeme, ale aspoň na chvíli."

"National Geographic, jo?" řekl stařík. Ukázal jim něco jako úsměv nebo to byl možná chlípný pohled. Ať tak či tak, to bylo děsivé. "Čítával jsem ho, když jsem byl kluk. Estráda ňoumů."

"Na to tu je teď internet," řekl Dean. "Víc nás zajímá místní historie, legendy a samozřejmě lidé, kteří tvoří dnešní komunitu. Možná znáte nějaké historky."

Muž přikývl svou nadměrnou lebkou pokrytou jaterními skvrnami. Dean doufal, že ho to nepřeváží a nepřepadne. "Příběhy? Oh, některé historky znám, ano."

"Určitě si vás pak natočíme na pásku," slíbil Dean. Ukázal palcem na svého bratra: "A Sam si vás vyfotí. Možná bude chtít, abyste ukázal i svou hruď, tak si na něj dávejte pozor."

Recepční strčil Deanovi papír, kde se měl podepsat. "Pokoj 9," řekl. "Dvě postele. Televize je rozbitá, ale je tam jedna z těch malých ledniček."

"To zní dobře," řekl Sam a ignoroval Deanovu narážku o staříkově hrudníku. Chňapl po klíči hned, jak ho chlap položil na pult. "Díky."

Venku šel Dean k autu, ale Sam to vzal přes zmrzlé parkoviště přímo k pokoji. "Tentokrát si postel vybírám první já!" zavolal přes rameno. Jeho tón byl chladný stejně jako asfalt.
Jízda skončila, Dean vypl kazetu. V hlavě mu teď uvízl Paranoid od Sabbathů a doufal, že v té kanceláři nenechal nic kromě jména.


Kvílení sirén vytrhlo Deana z hlubokého spánku. Cedar Wells bylo tak klidné, že klidně mohli kempovat sto mil od nejbližších lidí místo spaní v hotelu na okraji města. V tomto kontrastu byl řev sirény téměř ohlušující.

Dean se posadil na postel a mnul si oči.

"To není dobré," řekl Sam. Sklouzl ze své postele a začal se oblékat.

"Siréna je skoro vždycky pro někoho špatná zpráva," souhlasil Dean. "Ale nevíme, jestli to má něco společného s tím, proč jsme tady."

"To nezjistíme, když budeme sedět v tomhle pokoji," připomněl mu Sam.

"Jo," řekl Dean. Miloval spánek. Obzvláště rád spal v noci. Ale to byla obecně doba, kdy špatné věci vylézaly na povrch, takže strávil víc nocí, než by si přál, vzhůru - musel přemýšlet a být ve střehu. Přes den vyšetřovali a v noci bojovali. Když šel do postele, doufal, že tentokrát se vyspí bez vyrušení.

Zbožné přání - nic víc to nebylo. Odhodil přikrývku a natáhl si džíny.

V době, kdy dorazili k Impale - dar od táty, rok výroby 1967, půlnoční černá, nově zrekonstruovaná - už siréna bledla v dálce. Ale věděli, kterým směrem se dát - stejnou cestou, kterou přijeli, přes město a ke Grand Canyonu. Úplněk vyšel pozdě, teď na nebi visel nízko a zlatě svítil nad vrcholky stromů.

Dean sešlápl plyn k podlaze a do pěti minut už zase slyšeli sirény - tentokrát už mimo město. Za dalších pár minut už viděli i blikající majáky mezi stromy. Dean téměř minul odbočku na úzkou polní cestu, ale zabrzdil, obrátil a zajel za bílé SUV s nápisem COCONINO COUNTY SHERIFF* na boku. Dvě stejná SUV ucpali silnici před nimi a vpředu stála bílo-modrá dodávka záchranářů. Kolem cesty zacláněly stromy.

Dean a Sam vystoupili z Impaly a spěchali po příjezdové cestě, která vedla k velké bílé stodole. O padesát stop dál stál malý domek - jednopatrová chata s třemi dřevěnými schody vedoucími k hlavnímu vchodu. Nátěr se olupoval a střecha vypadala, že se každou chvíli propadne. Policajti procházeli okolí s velkými baterkami a svítili s nimi do všech stran.

Na příjezdové cestě byl zaparkovaný náklaďák a vedle něj leželo tělo, pravděpodobně tu nebylo moc dlouho, musel to být muž. Na straně řidiče byly otevřené dveře. Krev byla rozstříkaná po celém boku vozu i na sedadle řidiče. Mužova paže byla zavěšena na schůdku, ale jeho hrdlo bylo pryč spolu se spodní částí tváře a něco mu otevřelo hrudník. Vypadalo to, že všechny vnitřnosti byly pryč, že to byl lov na měkké tkáně, ale Dean neztrácel čas počítáním orgánů. Díval se jen tak dlouho, aby odhadl škody, pak se odvrátil - znechucen pohledem.

Můžete vidět spoustu krveprolití, aniž byste dospěli k tomu, že se vám to bude líbit. Pořád to nesnášel. Obával se, že jednoho dne mu to přestane vadit a bude k tomu necitlivý. Nechtěl, aby se to stalo, protože ten pohled ho naplňoval hněvem a podněcoval jeho vztek, udržoval ho v boji.

"Potřebujete něco?"

Před nimi se zastavil muž. Měl na sobě bílý kovbojský klobouk a přes světlou košili, na které byl připevněný odznak, měl rozepnutou kožišinovou bundu. Kolem pasu měl černý kožený opasek na zbraň a černé pruhy na nohavicích směřovaly k zemi. Držel baterku a jejím paprskem směřoval na zem. Měl kovbojské boty. Jeho hustý hnědý knír téměř zakrýval pořádný nos a tvrdé, zvídavé oči řekly Deanovi všechno, co potřeboval vědět. Ten chlap byl zodpovědný.

"My - " začal.

"Vy jste ti kluci z Geographicu?" Dean si uvědomil, že musel vypadat překvapeně, když ten muž s odznakem dodal: "Nekoukej tak šokovaně, synu. Šuškanda na malém městě. Delroy nám volal hned, jak jste se zapsali. Klidně mohl nejdřív zavolat do Bucketu* a zachránit tím zprávy dne nebo tam zajít osobně a nechat se podplácet drinky od ostatních. Tak či tak, jste tu téměř celebritami a to ani není turistická sezóna." Nabral na špičku boty trochu sněhu z cesty a kopl ho mezi stromy. "Vůbec žádná turistická sezóna. S tím jsem spokojený. Poslední věc, kterou potřebujeme, jsou turisté, kteří slyší o takových věcech."

"To máte pravdu, šerife," řekl Sam. Podal mu ruku. "Sam Butler. Tohle je Dean Osbourne. Mrzí nás ty okolnosti, ale rádi vás poznáváme."

"Jsem Jim Beckett," řekl muž a potřásl rukou Samovi a pak i Deanovi. Měl pevný stisk. "Šerif, mluvčí a někdy obětní beránek - všechno v jednom. Nemáme tu velké oddělení, tak musíme spojovat své povinnosti." Zahleděl se na Deana a na pár strašných vteřin se Dean bál, že ho šerif poznal z policejního hlášení. Od té doby, co se v St. Louis v něho proměnil tvaroměnič, byl hledán za vraždu. "Jsou tam dvě T - ve slově Beckett, synu."

"Já, ehm, si to poznamenám," řekl Dean. "Můžete nám říct, co se tu stalo."

"Něco zabilo ubohého Ralpha McCaiga," řekl Beckett, hledící na tělo. "To je všechno, co vám v tuto chvíli o tom mohu říct. Všechno, co o tom vím. Zvíře, řekl bych, ale zatím to jsou jen dohady. Možná vlk, možná medvěd, možná... sakra, já nevím. Bigfoot." Znovu mu uvízl pohled na Deanovi. "Úplně to vidím v časopise, já to dopadnu."

"Žádný problém," řekl Dean.

"Ani jedna fotka," řekl Samovi. "Ne tohohle nepořádku."

"Nechci se na to ani dívat, natož na to zaostřovat objektiv," ujistil ho Sam.

"Tak dobře. Moji hoši udělají několik záběrů tady toho a místa činu, pokud je to zločin. Ale jak jsem řekl, vypadá to na útok zvířetem. Takže náhodná smrt."

"Nevypadá to moc jako nehoda," řekl Sam.

"Není to část zvířete, řekl bych, ale určitě Ralpha. Je to buď neúmyslné nebo nešťastná náhoda a nechci, aby to někdo házel Ralphiemu na krk."

"Já bych šel do náhody," nabídl Dean.

Beckett přikývl. "Je to náhoda."

"Byly tu i nějaké jiné... náhody poslední dobou?"

Beckett si dal prst na rty: "Ne... Myslím, že nic takového. Nic fatálního. Před pár dny spadl v novém nákupním centru se žebříku stavební dělník. Zlomil si zápěstí, ale bude v pořádku."

"Nové nákupní centrum?" zeptal se Dean.

"Jo. Už jste o něm slyšeli?"

"Ne," řekl Dean.

"Canyon Regional Mall*," řekl Beckett. "Je to v Cedar Wells - na hranici města, ale stranou od všeho ostatního. Museli jste přijet směrem od parku, jinak byste to viděli."

"Ano, to jsme přijeli," řekl Sam.

"No, kdybyste jeli dál, tak pět sedm minut od Trail´s End, dojeli byste právě tam. Otvírá v sobotu. Dvě oddělení obchodů, tři restaurace, plus zahrádka s jídlem, kino, je to všechno v provozu. Je tam i dětský koutek. Stejně jako v centru města. Teda ne jako v centru Cedar Wells, ale víte, jak to myslím."

"Opravdový obchoďák," řekl Dean. "Cestou sem?"

"Populace se rozrůstá," vysvětlil Beckett. "Arizona je jedním z nejrychleji se rozrůstajících států v zemi a ne všichni zůstávají ve Phoenixu. Máme tady kolem spoustu městeček, ale po celou dobu se ta města stále zvětšují. V minulosti existovaly obchoďáky jen na několika nových sídlištích. Stavební investoři obchoďáku mysleli, že díky němu přijde víc lidí z Nevady a jižního Utahu."

"To je... to je fascinující," řekl Dean. "Necháme vás dělat vaši práci, ale určitě s vámi budeme chtít později mluvit."

"Jsem snadno k nalezení," řekl Beckett.

Dean a Sam šli zpátky k autu. Dean se nedokázal zbavit obrazu mrtvého muže, otevřeného jako vánoční dárek.

"Obchoďák," řekl Sam při chůzi. "To je špatný."

"Proč je to špatný? Lidi potřebujou místo k nákupům."

"Je to špatný, protože jestli je tu dost lidí na obchoďák, je tu taky víc potenciálních cílů, něž jsme schopní uhlídat," řekl Sam. "Před 40 lety tu skoro nikdo nežil a kolik - 10% z toho bylo zabito? Pokud tenhle cyklus má pořád stejné procento lidí z této oblasti, můžeme tu mít stovky mrtvých."

Dean otevřel dveře u řidiče a zůstal stát, přes střechu se díval na svého bratra. "Pak bychom měli radši zjistit, co se tu děje. A to rychle."


* Poznámky:
Plugged Bucked Saloonu = Salon U Zastrčeného vědra
Swanson´s High Country Market = Swansonův obchod
COCONINO COUNTY SHERIFF = šerif okresu Coconino
Bucketu = Vědra
Canyon Regional Mall = Regionální nákupní centrum


Translation © 2012 by Syd

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama