Witch´s Canyon - 33. kapitola

16. července 2012 v 21:06 | Syd |  Witch´s Canyon

TŘICET TŘI



"Chlape, víte, kde je srub tý čarodějnice, že jo?" zeptal se Dean. Před chvílí minuli starou školní budovu. Sněhu tu bylo víc a Deanovy boty a džíny už byly promáčené naskrz.

"Jistě, že ano," odpověděl Harmon Baird. "Drželi jsme se od něj dál, i když byla mrtvá už dlouho předtím, než jsem se narodil. Někdy se nás starší děti snažily přesvědčit, abychom šli dovnitř. Jednou jsem tam byl, ušel jsem asi tři kroky za dveře, pak jsem se otočil a utekl. Štěstí, že jsem neměl mokrý spodky - už jen tak z principu."

"A tohle je nejlepší cesta, jak se tam dostat?"

"Sakra, všechno, co vím, je, že tudy se jde přímo tam. Klidně tam může teď bejt postavenej výškovej hotel. Není to místo, kam bych se vracel. Nebo někdy chtěl vrátit."

Dean neodpověděl. Nechtěl být nezdvořilý. Ten chlap byl starý, jistě, ale většinu času se zdálo, že je relativně při smyslech. Kdyby věděl, že hledají nějaké nadpřirozené zlo, možná by se o tom domě zmínil dříve. Ze skutečnosti, že lidé umírali, zatímco si s Bairdem hraje na Osamělého jezdce v lesích nebo se s ním poflakuje někde kolem, dokud je Sam nenajde, se Deanovi dělalo špatně. Být amatérský lovec je v pořádku, pokud svůj úkol berete vážně. Nechat lidi zabít kvůli své roztržitosti se k tomu zrovna moc nehodilo.

Ale krajina tady byla nesporně krásná. Sam by to asi ocenil víc, protože obdivování krajiny rozhodně nebylo Deanovým koníčkem. Údolí se potápělo do bělo-žlutých stěn kaňonu. Pole byla pokryta sněhem, ze kterého vykukovala žluto-hnědá tráva a tu a tam pokroucený strom, jehož větve táhl k zemi bílý sníh. Scéna by byla klidná, kdyby se po cestě neobjevovalo stále více zvířat. Havrani a holubi - šedí s černými skvrnami a světlou náprsenkou - seděli na větvích nebo na zemi a dívali se na ně. Šedé veverky se připojovaly k ptákům. Hnědí kojoti postávali vedle zvířat, které za jiných okolností s chutí požírají. Objevilo se několik jelenů, včetně jednoho s impozantními parohy. Tři ovce tlustorohé elegantně scházely po skalní stěně kaňonu. Krysy, myši a hadi - hadi na sněhu - se vynořovali z pod bílé vrstvy. Netrvalo dlouho a muselo tu být padesát párů očí, které je sledovalo. Více.

Vidět tam ta zvířata, jak je pozorují a zřejmě je nic nevystrašilo, bylo dost divné.

Zvláštní byla skutečnost, že je ta zvířata evidentně sledovala krok za krokem - jako při golfovém turnaji.

"Už jste někdy viděl něco takovýho?" zeptal se nakonec Dean a kývl směrem k lesním stvořením.

"Viděl jsem je všechny, jednou nebo tak," odpověděl Baird. "Ale ne takhle všechny pohromadě. Jako kdyby sem přišli na nějakou párty nebo taneček."

"Toho jsem se bál. Myslíte, že jsou skuteční nebo přišli od té čarodějnice?"

"Myslel jsem, že čarodějnice maj černý kočky."

"Je toho mnohem víc než tohle," řekl Dean a stále se netrpělivě rozhlížel po krajině. "Jestli na nás zaútočí, vyplácáme na ně hodně munice a až se dostaneme do domu čarodějnice, budeme zranitelný. Jak je to ještě daleko?"

"Ne moc," řekl Baird. "Myslím."

"Vy myslíte. To je povzbudivý. Už se cítím mnohem líp."

"Moh´ sis koupit mapu od pana Randa McNallyho," odsekl Baird.

"Možná jsem měl."

Deanovi se začaly ježit jemné chloupky vzadu na krku. Všechny ty malé oči se upíraly na něj - bylo to jako obvyklý pocit, že vás někdo sleduje, ale bylo to o to divnější, že ty oči nebyly lidské.

Zdálo se, že mají jakýsi druh inteligence. Alespoň se nechovali jako divoká zvířata, která utečou, když vidí dva lidi, jak se tu spolu poflakují jako staří přátelé. Skutečná zvířata by taky vydávala nějaké zvuky, ale tahle byla naprosto tichá.

Dean věděl, že má brokovnici nabitou, ale musel odolot nutkání ji zkontrolovat. Zdálo se, že se vzduch naplnil hrozbou, jako by měl kdykoli přijít útok. Nechtěl, aby ani na sekundu jeho pozornost odpoutala dětstká ZOO.

"Můžeme vystřelit jako první," řekl Baird po několika minutách. "Uvidíme, jestli je to vystraší."

"Oni mě vystrašili už dost," odpověděl Dean. Pořád doufal, že to má nějaké jiné vysvětlení - že to je reakce na blížící se zemětřesení nebo nějakou jinou, víc přírodní, katastrofu. Sice měl plné kapsy nábojů s kamennou solí, ale ty byly na čarodějnici a možná na pár stráží. A nemohl si doběhnout do auta pro další, protože to bylo v nákupním centru.

Ptáci k nim doletěli první.

V jednu chvíli stáli mezi ostatními na zemi a v další - jako na signál, který Dean nepostřehl - byli ve vzduchu, křídly si razili cestu, tiše pískali a mířili přímo k nim.

Dean vytáhl pár nábojů z kapsy, otevřel je a nasypal kamennou sůl na sníh. Vytvořil kolem sebe a starého pána kruh. Sice u sebe měl plastový sáček soli, ale ta byla na kosti čarodějnice. "Zůstaňte uvnitř toho kruhu," řekl. "Bez ohledu na to, co se stane." Otevřel ještě jeden náboj. Sůl rozpouštěla sníh až na hlínu, ale byl schopný udělat kolem nich slušný kruh v půměru asi metr.

Dodělal to právě včas. Havrani letěli nejrychleji. Jejich velká křídla neustále a tvrdě prorážela vzduch. Ptáci se na ně vrhli dlouhými drápy a zobáky připravenými ke klování. Ale jak narazili na kruh soli, odrazilo je to a šíleně mávali křídly, aby se udrželi ve vzduchu. A holubi - žádní géniové, pomyslel si Dean - udělali přesně to samé o pár vteřin později.

Od té chvíle se k nim posouvala i ostatní zvířata. Jeleni a ovce dusali po zemi. Následovali je tchoři, veverky a mývalové a hned za nimi šli hadi, krysy a myši.

První byl u kruhu jelen s velkými parohy. Sklonil hlavu a skočil směrem k nim, ale když narazil na neviditelnou stěnu, zapotácel se jako po zásahu elektrickým proudem. Jeho obrazem problesklo černé světlo, zamihotal se, spadl do sněhu a vypadal jako pomocnik na ranči z doby Harmona Bairda. Pak se znovu proměnil v jelena a odběhl od kruhu - trochu se potácel, jako kdyby vypil příliš velkých panáků.

"Je dost chytrý na to, aby se bál," řekl Dean.

"To by měl," odpověděl Baird. "To je můj táta."

Dvě z ovcí udělaly to samé - v tandemu narazily do kruhu, spadly zpátky na zem s tichým kvílením na poplach.

"Váš otec zemřel na farmě?" zeptal se Dean.

"Říkal jsem ti to."

"Je fakt, že jo," tentokrát se Dean cítil z jeho tónu zle. Pro změnu mu ten starý moula neodepíral informace. Dean prostě zapomněl, co mu Baird řekl.

"Musím se k němu dostat," řekl Baird. "Vypadá zraněný."

Dean chytil starého pána za kabát těsně předtím, než narušil kruh, a vtáhl ho zpátky. Muž byl kupodivu silný a bojoval s ním. Dean ho udržel, ačkoliv chyběl jen jeden palec a nestáhl by ho včas. Nakonec s ním Baird přestal bojovat.

"To nebyl váš otec," řekl Dean. "Už ne. Věřte mi, vím, jaký to je, když tam pro něj chcete jít. Ale váš otec je už mrtvý. Dávno. Jak jste říkal, že zemřel? Tomahawkem?"

"Rozsek´ mu záda."

"Vidíte? Je to jen duch, který má někdy jeho podobu, ale není to skutečně on. Je pod vlivem té čarodějnice. Dostaneme se k ní a pak bude moct váš otec v klidu odpočívat. Jestli porušíte kruh, tahle zvířata nás roztrhají a my to nikdy nedokončíme."

Harmon Baird stál, těžce dýchal a vzdorovitě se šklebil. Ale jak Dean mluvil, výraz v očích změkl, povoli tvář a vyfoukl vzduch. "Jak se k ní dostaneme?"

Zvířata zcela obklopila kruh, některá čas od času zkusila, jestli by se přes sůl přeci jen nedostala. Ptáci kroužili kolem obvodu. Dean je teď mohl všechny cítit, narušili tak čistotu a svěží vůni zasněženého údolí.

"Jo, ještě jsem na to nepřišel."

"Vypadá to, že bys na to radši měl brzo přijít."

"Já to vím!" odsekl Dean. "Vím, že lidi umíraj. Můj bratr je v tom nákupním centru a je taky v nebezpečí. Nejsem idiot, víte."

Baird se na něj usmál a kývl hlavou k zemi. "Jen chci říct, že ten sníh pod solí taje," řekl. "Udělal jsi pěkně pravidelný kruh, ale ne všude sníh taje rovnoměrně, pak by nějaká mohla sklouznout nebo se přesunout. Takže pak tvůj kruh už nebude tak pravidelný. Co se stane pak?"

"Oh," řekl Dean. "Je mi líto. Jestli se to stane, pak myslím, že nás Bambi a jeho přátelé sežerou."


Translation © 2012 by Syd

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 claudi claudi | 16. července 2012 v 23:04 | Reagovat

no konečně bezva část ;-) se hádali jak staří manželé :-D a Dean a Bambi :-D paráda, díkes :-)

2 janča janča | 17. července 2012 v 7:07 | Reagovat

Jo, taky jsem se u toho dobře bavila. :-)

3 Syd Syd | 17. července 2012 v 18:11 | Reagovat

o, díky díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama