Witch´s Canyon - 4. kapitola

8. července 2012 v 21:02 | Syd |  Witch´s Canyon

ČTYŘI



"Běž! Běž! Běž! Jdi, jdi, jdi!"

To byly časy, kdy se bývalý mariňák John Winchester předváděl jako rádoby seržant. Cvičil své kluky tvrdě a to téměř od té doby, co přišel na to, co zabilo jejich matku, a rozhodl se jít proti tomu.

V této konkrétní situaci je nutil běhat přes překážkovou dráhu, kterou postavil. Dean si myslel, že to mohlo být na farmě, kterou pronajal v Západní Virginii, ale byli na cestách tak často, že ve většině případů byla jeho paměť zmatená a nejistá - netušil, na jakém místě se co stalo. Cílem bylo vydrápat se nahoru po nerovné dřevěné rampě, která byla nakloněná pod úhlem 65 stupňů. Na vrcholu se měli otočit a trefit cíl za sebou z pistole ráže 45, pak skočit do prostoru. Na druhé straně museli sklonit hlavu, dopadnout na zem, odkutálet se a trefit další cíl.

Dean to zvládl na třetí pokus. Ale bylo mu dvanáct a Samovi jen osm. V té době, připomněl si Dean, táta nedovolil Samovi používat skutečné střelné zbraně a pro tyto účely nařídil Samovi, aby na cíl namířil prstem a zakřičel "Bum!" Nicméně se Samovi nezdálo, že má dost síly ve svých hubených nohách, které ho poháněly na rampu, a navíc byly pro něj ty klády moc daleko od sebe.

"Dostaneš se tam, Same!" křičel táta.

Sam si utřel nudli u nosu, pohlédl na tátu skrz uslzené oči a zkusil to znovu. Vrátil se na start, pravou ruku měl zaťatou v pěst, narazil do rampy v nejvyšší rychlosti a začal se drápat na vrchol. Asi tak ve dvou třetinách cesty nahoru byla mezi kládami mezera a pak velká kláda, která čněla nad zbytkem dráhy. Sam se udeřil do kolena a sletěl s výkřikem zpátky na zem.

"Vstávej!" zakřičel táta. Jeho hlas byl chraplavý a rozzlobený. Strašidelně naštvaný, pomyslel si Dean. Čím víc to Sam nezvládal, tím víc se zdálo, že se táta rozčiloval, jako kdyby Sam záměrně selhával.

Dean spěchal na stranu, kde Sam seděl v prachu a mnul si koleno. Dean viděl, že má roztrženou kůži a krev mu teče přes špinavou čéšku. Slzy mu zanechávaly světlé stopy na ušpiněné tváři.

"To zvládneš," řekl Dean tiše.

"Nezvládnu. Nedokážu překonat tu poslední kládu."

"Já vím, je to těžký, Sammy. Ale jestli to uděláš, koupím ti čokoládovou tyčinku, až budeme příště v obchodě. Máš rád Snickers, že? Koupím ti Snickers."

Sam se na něj podezíravě podíval. "Jak mi chceš koupit tyčinku Snickers? Nemáš žádné peníze."

"O to se nestarej," řekl Dean. "Jednu ti seženu."

Ačkoli táta nic přímo neřekl, Dean už tenkrát věděl, že tím posláním, které si zvolil jejich otec pro sebe a své syny, je odlišuje od běžných lidí a jejich pravidel. Jedli a měli domov - to měla řada z nich - a náklaďák, ale John Winchester neměl práci jako ostatní tátové. Nicméně měl vždy peníze na pistole a náboje, nože a další zbraně. Měli oblečení, samozřejmě, ale také maskáče a okované boty nebyly zrovna levné. Táta rozhodoval o tom, co bylo důležitější něž striktní dodržování zákonů státu a země.

Dean věděl - v návaznosti na tento příklad - že může získat tyčinku Snickers pro svého bratra, aniž by s tím měl příliš problémů.

"Okay," řekl konečně Sam. "Zkusím to znovu."

"Proč to tak dlouho trvá?" dožadoval se táta. "Tvůj život může záviset na tomhle jednom dni, Same!"

To byla vždycky tátova hláška, když jim měl něco vysvětlovat. Dean ve skutečnosti nemohl předvídat situaci, která by vyžadovala, aby uháněl nahoru po hrubě postavené dřevěné rampě, nahoře se otočil a vystřelil na cíl, pak tvrdě dopadl na zem a vystřelil znovu. Ale táta to věděl lépe než on. Stiskl Sammyho kostnatá ramena a uhnul z cesty. "Zab to!" řekl.

Sam přikývl, couvl o tucet kroků a pak se rozběhl na rampu. Tentokrát stáhl nohy ve správný okamžik a přeletěl přes vyčnívající kládu. Nad ní, blíž k vrcholu, trochu zpomalil. Dean si myslel, že se otočil příliš brzo, že to nevyrovná a spadne dolů, tentokrát z nejvyššího místa a s rukou nebezpečně nataženou, když předstíral, že v ní drží pistoli. Množství způsobů, jak to mohlo špatně dopadnout, bylo tolik, že se ani nedaly spočítat. Ale ačkoli Sam zavrávoral, udržel rovnováho. Byl trochu pomalejší než Dean, ale zřejmě dost rychlý, aby vyhověl seržantovi tátovi. Sam zamířil prstem a vykřikl, pak se vrhl do prostoru, přistál na druhé straně mezery, skrčil ruce a převalil se. Trochu nejistě vstal, ale byl na nohou a předstíral výstřel na další cíl.

Dean vydal vítězný pokřik a rozběhl se na druhou stranu za svým bratrem. Čekal, že uslyší blahopřání taky od táty, ale muž stál se založenýma rukama na prsou a vážně na ně hleděl. "Na co čekáte?" zeptal se. Trhl hlavou směrem k další části překážkové dráhy - řadě nízce navlečeného ostnatého drátu, pod kterým se měli plazit. Dost snadné. A jako bonus bylo pod drátem kluzké bláto.


"Podívej na tohle, Deane." Sam k němu postrčil knihu - vlastně to byl starý, ručně psaný deník ve spirálové vazbě - přes poškrábaný stůl v knihovně. Předtím, než nechal svou mysl unést do své vzdálené minulosti, studoval Dean zprávy z roku 1966, z doby, kdy došlo k útokům. Byly to malé místní noviny - Canyon County Gazette*, které vycházely v osmdesátých letech a byly zachovalé na mikrofiších. Ale paní Frankelová, knihovnice, hledala ještě hlouběji a našla deníky, které Sam právě četl a které nikdy nebyli naskenovány nebo jinak okopírovány. Knihovna v Cedar Wells byla budova ze starého dřeva a šindelů na Grand Avenue a v půl jedenácté ráno byla prázdná - až na Winchesterovi a paní Frankelovou.

"Shrň to pro mě," řekl Dean. Byl uprostřed jednoho příběhu a nechtěl, aby se mu zamotaly detaily, kdyby se snažil číst oba najednou.

"Podle tady toho," řekl Sam, "tu možná byl útok v roce 1966 ještě před 5. prosincem."
"Možná byl?"

"Žena, která si psala tenhle deník, měla strýčka, který zmizel druhého. Šel ven na lov a nikdy se nevrátil. Bylo to dlouho předtím, než začaly existovat věci jako telefony a GPS, samozřejmě, takže když šel někdo na lov, nebyl s nikým v kontaktu, dokud se nevrátil domů. Ten chlap se nikdy domů nevrátil a nikdo nikdy nezjistil, co se s ním stalo."

"Takže to nemusí být tak úplně součástí vzoru," poukázal Dean. "Možná toho měl už dost a odstěhoval se do Ohaia."

"Jistě, to je taky možnost. Neumím si ale představit dobrovolný přesun odtud do Ohaia, ale to je jen můj názor."

"Nebo to je možná opravdu vzor a cyklus nezačíná pátého," řekl Dean. "Možná Ralph McCaig vůbec nebyl součástí toho všeho."

"Takže ho dostal vlkodlak?" zeptal se Sam. Právě v tomto případě už zkontrolovali lunární cyklus v roce 1966 i v roce 1926 a úplněk nebyl v těchto událostech faktorem.

"Může být," řekl Dean. "Minulou noc byl měsíc rozhodně v úplňku. Přiznávám, že to je bizardní shoda okolností, aby tak blízko před začátkem cyklu v Cedar Wells došlo k útoku vlkodlaka. Ale my už jsme předtím náhody viděli."

"Ššš!" Paní Frankelová byla šedesátnice s pevnou páteří, stříbrnými vlasy a měla zvyk nahlížet přes vršek brýlí na čtení - knihovnice přímo z nejvyššího výběru. Dean přemýšlel, kdy se s ní setkali. Hodila po nich přes obroučky zlostný pohled.

"Pardon," zašeptal Dean. Otočil se zpátky k Samovi a řekl tišším hlasem: "Mimochodem, můžeš mít pravdu. Ačkoli bych si to rád ověřil."

"Co to sakra je?" zeptal se Sam. "Jsme tady sami."

Paní Frankelová sledovala jejich šepot a hlasitě se rozchechtala. "Jen jsem si z vás dělala legraci, kluci," řekla. "Tohle místo je prázdné - můžete si tu hlučet a řvát, jak se vám zachce."

"To není nutné, madam," řekl Sam a střelil po ní zcela strojeným přátelským úsměvem. Mnoho lidí by si nevšimlo té vytvořené kvality, ale Dean znal jeho skutečný úsměv a když uviděl tenhle, věděl, že to není to pravé.

"Nicméně," pokračoval Sam, trochu jemněji než předtím, ale to asi proto, že se obával, že by je mohla poslouchat paní Frankelová, "problém je, že jsme neměli dost velký vzorek na srovnání. Mysleli jsme si, že to začalo 5. prosince, protože to tak začalo v roce 1966 i 1926,ale dva případy nestačí, aby nám daly spolehlivá data. Jestli je jeden z nich mimo - jestli ten lovec opravdu zmizel, protože byl první obětí - pak se naše datum počátku mohlo lišit o několik dní. Což znamená, že Ralph McCaig může být součástí cyklu a mohou tu být i další úmrtí, o kterých jsme ještě neslyšeli."

"Měli bychom se zaměřit na odhalení toho, co za tím stojí," řekl Dean. "Budeme-li předpokládat, že už to začalo, budeme mít náskok, kdybychom se spletli a teprve to začne."

"Máš ještě nějaké další dobré odhady?"

Dean zavrtěl hlavou. Měl by se zaměřit na články nebo si třídit informace do vzorů, ne si vybavovat dávnou minulost. Ale nebylo to tak významné jako trénink s tátou. Starý pán měl pravdu, jeho lekce jim mnohokrát zachránily život. A oni pak dokázali zachránit mnohem víc životů, než by se dalo spočítat, tím, že odstraňovali jednoho paranormálního vraha za druhým.

Někdy chtěl prostě do něčeho praštit nebo bodnout nebo to uškrtit a místo toho se zasekl v knihovně a četl špatně napsané novinové články na starých mikrofišech.

"Nic nemám, Sammy."

Sam zavřel deník, se kterým pracoval. "Já taky," řekl. "Velké tlusté nic."


* Poznámky:
Canyon County Gazette = noviny kraje Gazette


Translation © 2012 by Syd

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama