Witch´s Canyon - Prolog

8. července 2012 v 20:26 | Syd |  Witch´s Canyon

PROLOG


Cedar Wells, Arizona
5. prosince 1966

Z různých domů v bloku slyšel Mike Tayler úvodní znělku z televizní show The Monkees. Ta neodbytná melodie poháněla jeho kroky. Byl v knihovně Cedar Wells a prováděl výzkum na referát z historie. Pohlcen knihami, ztratil pojem o čase.

Nyní spěchal domů a stále ještě může stihnout aspoň půlku programu. Nebyl to jeho oblíbený pořad - konkrétně Batman by ho klidně porazil - ale byl to jeho oblíbený pořad v pondělí večer. Jeho matka naříkala, že poslední dobou až moc sleduje televizi, ale on nechápal, co tím myslí. Jak by mohl někdo příliš sledovat televizi, když tak úžasné pořady jako Star Trek, Green Acres, Lost in Space (Ztraceni ve vesmíru), Combat! a The Rat Patrol běžely každý večer? Nemluvě o tak úžasných špionážních seriálech jako Get Smart a Mission: Impossible nebo The F.B.I. Co ho trápilo, bylo, když jeho oblíbence dávali současně s dalšími, jako třeba The Green Hornet (Zelený sršeň) a The Time Tunnel v pátek večer na ABC a Tarzan a The Man From U.N.C.L.E. byly ve stejnou dobu na NBC. Někdy se snažil přepínat pořady tam a zpátky, ale jeho matka si stěžovala, že opotřebuje číselník na jejich velké televize. Kdyby přišel na způsob, jak sledovat nejdřív jeden kanál a pak druhý, možná by měla máma oprávněný důvod ke stížnostem.

The Monkees byli úplně nejsledovanější - koukali na ně Mike i jeho kamarádi ze školy. Mohou mu zítra ve škole říct, o čem to bylo, ale on nechtěl zmeškat písničky. Až to skončí, opustí partu na NBC a bude koukat na I Dream of Jeannine, pak přepne na The Rat Patrol - malou akční armádu - ještě předtím, než půjde do postele.

Už by byl určitě doma, kdyby si vzal kolo, ale ulice byly trochu namrzlé a nebyl si jistý, kolik knih bude potřebovat na referát. Taky měl pravdu, potřeboval víc knih, než očekával a mohl zvládnout uvézt ve svém košíku na kole.

Už mu chyběly jen dva bloky. Bude doma včas na druhou písničku, možná i na první. Jestli si jeho malá sestra Becky bude dělat nárok na Gilligan´s Island (Gilliganův ostrov), bude jí muset dát úplatek nebo jí pohrozit.

Odtud už skoro viděl jejich dům - tedy byl by vidět, kdyby nebylo Johnsonových vánoční dekorace, kterou měli udělanou ze žárovek už od Díkůvzdání kolem celého domu. A budou ji tam mít až do první soboty po Novém roce. Překážela mu ve výhledu na všechno na této straně ulice.

Na poslední křižovatce před jejich domem sešel z obrubníku, když najednou uviděl - spíš vycítil - koutkem oka rozmazaný pohyb. Něco se dělo blízko zadní části domu paní Izziové. Kluci ze školy jí obvykle říkali plíživá stará dáma, protože se většinou oblékala do černé a někdy měla kolem hlavy šátek, jako kdyby držela smutek. Jedna fáma říkala, že měla syna, který byl zabit ve Vietnamu, ale jestli to byla pravda, stalo se to ještě před tím, než se přistěhovala do Mikeovy ulice. A on si s ní nikdy nepromluvil, aby zjistil, jestli to je pravda. Jeho matka taky nebyla vdova, ale rozvedla se s jeho otcem, který žije ve Virginii - což je prakticky to samé.

Mike se otočil, aby se podíval, co vlastně zahlédl. Byl to jen muž, ne o moc starší než on sám. Možná teenager, oblečený tak, jako by přišel z maškarního. Měl kabát ve vojenském stylu. Pouliční lampa moc neukázala, ale kabát vypadal tmavě modrý se zlatými stužkami. Po vnějším švu kalhot, které byly zastrčené do vysokých bot, se táhly dolů zlaté pruhy. Na hlavě měl kovbojský klobouk, který měl také tmavě modrou barvu. U pasu mu visela šavle a nesl pušku.

Jestli to byl kostým, tak byl sakra dobrý. Šlo ale o to, že mířil k zadním dveřím paní Izziové a přitom s paní Izziovou nikdo nebydlel. To bylo všechno, co o ní Mike věděl.

Další věc - a to ho donutilo zalapat po dechu, protože si myslel, že ho voják ani nevidí - byla, že ten chlap tam v jednu chvíli byl a pak se tak nějak zamihotal, stejně jako když Becky zlobí s králičíma ušima během jeho programů. Pak se znovu objevil a pak zmizel ve stínu za domem paní Izziové.

Měl bych jít k hlavnímu vchodu a říct jí, že je někdo na jejím zadním dvorku? uvažoval. Měl bych zavolat šerifa?

Poldové nikdy děti neposlouchají, pomyslel si. Mikeovi přes léto narostly vlasy a když viděl naposledy šerifa v bazénu, řekl mu, ať se nechá ostříhat nebo ať si vezme koupací čepici. Když to šerif říkal, tak se smál, ale Mike věděl, jak to myslel.

Rozhodl se utíkat domů a nechat mámu, aby zavolala šerifovi sama. Začal sprintovat, ale když uslyšel první výkřik paní Izziové, zastavil se uprostřed ulice.

Mike Taylor to nevěděl, ale to, co někteří budou nazývat ´čtyřicetiletý cyklus´, už začalo.

Znovu...


Translation © 2012 by Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama