26. kapitola - Sam a Dean

28. listopadu 2016 v 21:08 | Syd |  Bobby Singer's Guide to Hunting

Sam a Dean




Páni. Něco... mi prasklo v mozku. Viděl jsem tu ženu z bažin, ale tentokrát byla proti poli hvězd... ale ne venku. Hvězdy byly na něčem namalované. Kde to byla?

Doufal jsem, že to mentální cvičení by mi pomohlo uvolnit paměť, že bych si vzpomenul na nějaké vodítko, které by mi mohlo pomoci to vyřešit, ale... nejsem na tom o nic lépe, než jsem byl, když jsem začínal. Horší je, že ve skutečnosti je většina z mé mysli pryč. Je to jako by... něco prohledávalo mou paměť a vyhazovalo kousky, které nechce. Pokud jde o to, co by mohla být ta věc, prošel jsem všechny možnosti a vím, že jsem napsal všechno, ale stejně jsem selhal.

Napadla mě myšlenka, ať je to cokoli, mohlo by to být v mém domě. Mohlo by to být tady, směje se mi to ze stínů, když jsem mlátím kolem sebe a snažím se zastavit nevyhnutelné. Sakra. Myslím, že si opravdu myslím, že... je to nevyhnutelné.

Neříkám to často, ale já se vzdávám.

Řekl jsem všechno, co je třeba říct, zbývá jen instrukce, jak si vzpomenout. Mohl bych pokračovat dál na tisíci stránkách, ale k tomu mám knihovnu. Pokud potřebujete odpovědi, které nenajdete tady, víte, kde hledat. Nebo volejte Sama a Deana nebo Creasera nebo Visyaka, Rodgera Stantona nebo Willie Freemana - jejich čísla jsou... někde. Já ani nevím, kde jsem je nechal.

Tak a je to. Končím toto malé memento mori s poslední poznámku. Zpráva pro Sama a Deana, jestli to vůbec najdou.

Poprvé jsem se setkal se Samem a Deanem, když byli malí. Deanovi muselo být šest nebo sedm, Samovi tři. Dokonce i tehdy byly vidět jejich osobnosti jasně jako den. Dean byl dobrý voják jako táta, chodil a mluvil jako John, jak nejlépe uměl, zatímco Sam byl klidnější - zdrženlivější, introspektivní, hleděl na svět a opravdu přemýšlel dřív, než něco udělal. Nikdy jsem nepoznal Mary, ale umím si představit, že byla jako Sam.

V době, kdy jsem opravdu poznal rodinu Winchesterových, jsem už vzdal život na silnicích a usadil se zpět do Sioux Falls. John mi dost často žádat o podporu nebo o zálohu. Nejčastěji však potřeboval místo k odložení chlapců, zatímco on šel po nějaké nebezpečné věci.

Pro ně jsem byl strýček Bobby - starý cvok s opravdu hustým dvorkem. Dokonce i Sam, který nebyl moc na auta, si nemohl pomoci, bavil se na mém vrakovišti, hrál si na schovávanou s Deanem a představoval si příběhy každého z vozů. Měly rodinu? Chyběla jim?

Když se John vrátil ze svých lovů, sedli jsme si všichni kolem kuchyňského stolu a mluvili o tom, co se stalo, když byl pryč. John si vymyslel nějaký příběh o své práci prodejce kvůli Samovi, ale Dean viděl skrz. Sam seděl a poslouchal, někdy řekl Johnovi o knize, kterou četl, zatímco byl pryč. Když si Sam šel lehnout, Dean se odebral do mé knihovny a učil se legendy. Byl tak pyšný, že je jedním z těch mužů.

Potom zmizeli na několik měsíců. Měl jsem takový strach o ty kluky. Bylo to jako vidět vlastní syny odjet do války pokaždé, když odjížděli. John byl velký lovec, ale nebyl opatrný. Nejste dost opatrní, když máte s sebou dvě malé děti.

V roce 1991 jsem dal Samovi dárek pro Johna k Vánocům. Byl to amulet, který jsem dostal v jednom obchodě od ženy v Tampě, která řekla, že je to ochranné kouzlo. Můj záměr byl krajně jednoduchý, jestli bych mohl udělat cokoliv, abych se ujistil, že je John vždy k dispozici pro své chlapce, udělal bych to. Příště jsem je viděl v lednu 1992, Dean nosil ten amulet. Sam ho dal jemu a zeptal jsem se proč. Sam se dozvěděl pravdu o tom, co John dělal, a rizika, která na sebe bral každý den. Cítil se zrazený tím, že mu John lhal po tak dlouhou dobu. Nemělo smysl ho přesvědčovat, proč jeho táta chodil tak daleko ven a tolik riskoval pro ostatní lidi, místo aby chránil své vlastní děti. To byl skutečný začátek Samova boje s Johnem a musím říct... souhlasil jsem se Samem.

Také jsem ztratil svou vlastní ženu kvůli démonovi. Nikdy jsem se nepomstil. Chápal jsem Johna. Ale... když Karen zemřela, odešel jsem s prázdnou. John měl rodinu. Měl pro co žít, záviděl jsem mu. Pokud by toto byli moji chlapci, nebyl by žádný důvod, proč bych honil démona, který zabil jejich maminku. Svalil bych se s nimi v pěkném městečku a snažil se zajistit, aby jejich životy byly tak normální, jak by jen mohly.


Já vím, že se mi to mluví. Nebyl jsem v Johnových botách, nemohu skutečně vědět, co bych udělal. Ale Johnovo pátrání po pomstě ho zabilo a odtáhlo jeho syny do života, který je nakonec taky zabije (a již několikrát se tak stalo).

Jednoho dne se Winchesterovi objevili na mém prahu a Dean měl pistoli za opaskem. Bylo mu dvanáct let. Věděl jsem, že kluci vědí, jak se střílí - sakra, sám jsem je učil venku střílet na cvičný cíl. Snažil jsem se o tom mluvit s Johnem, ale nechtěl nic slyšet. "Potřebují vědět pravdu o tom, co je tam venku, Bobby," řekl mi. "Musím se ujistit, že jsou připraveni."

Trénoval ty kluky, jako by byli u námořnictva. Dean byl více než nadšen, ale Sam byl taky dobrý střelec. Dobře se vyznali ve všech druzích monster a tradic, znali rozdíl mezi duchem a poltergeistem (poltergeist může přesunovat věci), uměli složit pistoli za třicet vteřin. A nikdy opravdu nedostali šanci být dětmi.

John je nechal se mnou, když jel na lovecký výlet do Montany, řekl, že bude pryč týden. Po deseti dnech jsem si začal dělat starosti. Měl mobil, ale nezvedal ho. Chlapci byli dost staří na to, abych jim řekl, že se bojím, ale uhrál jsem to. Řekl jsem jim, že jsem mluvil s Johnem a že by se pro ně měl co nejdříve vrátit. Tajně jsem začal obvolávat nemocnice a márnice po celé Montaně, abych zjistil, jestli se někde neobjevilo jeho tělo.

Po dvou týdnech jsem začal volat každému lovci, kterého jsem znal, abych zjistil, jestli by ho někdo nemohl jít zkontrolovat. Nemohl jsem nechat chlapce samotné, to bych byl stejně špatný jako John. Nikdo nebyl k dispozici - v devadesátých letech byli zaneprázdněni všichni lovci. Vše, co jsem mohl dělat, bylo čekat.

Bylo léto, takže chlapci nemuseli do školy. Snažil jsem se udržet je zabavené, aby nekladli příliš mnoho otázek o tom, kde je John a kdy se vrátí. Sam byl nejhorší, protože byl mladší a stále naivní. Věřil lžím, které jsem mu řekl, a to mě zabíjelo.

Po měsíci jsem přijal fakt, že je John mrtvý. Zjistit, jak to říct Samovi a Deanovi, byla jedna z nejtěžších věcí, které jsem kdy musel udělat, a já za to Johna kvůli tomu nenáviděl. Sedl jsem si s nimi v obývacím pokoji, ale ani jsem se nemohl přinutit říci ta slova. Měl jsem slzy v očích, když jsem nakonec řekl: "Chlapci, váš táta se tentokrát nevrátí."

Sam byl tak v šoku, že nemohl ani plakat. Dean na mě křičel. Nazval mě lhářem, řekl mi, že John je příliš tvrdý na to, aby zemřel, že je jen zaneprázdněný případem a brzy bude doma. Chtěl jsem říct: "Máš pravdu, Deane. Jsem si jistý, že to bude brzy." Nemohl jsem. Musel jsem strhnout tu náplast, aby Dean pochopil, že když bude doufat v Johnův návrat, bude to jen horší. Dean a já jsme na tom spolu nikdy tak špatně nebyli. Křičel, bušil do mé hrudi a proklínal mě, že nemám v Johna žádnou víru. Celou tu dobu tam Sam jen tak seděl a mlčel. Všechno to chápal.

Byl jsem příliš daleko. Ve snaze, aby to Dean pochopil, jsem řekl věci o Johnovi, které jsem nemohl vzít zpět. Věci, které by žádný syn neměl nikdy slyšet o svém otci. Řekl jsem, že je John idiot, zatracený blázen, že honí věc, která zabila jejich maminku, a že by bylo lépe, kdyby byli v sirotčinci od té doby, co Mary zemřela, než aby je John vláčel s sebou. Každá špatná myšlenka, jakou jsem kdy o něm měl, ze mě přímo na místě vyletěla. Na tohle a to, co se stalo v Omaze, vám povím, že nejsem zrovna pyšný.

Dean vyrazil pryč, zmizel v lese za mým domem. Deset hodin jsem na něj čekal, až se vrátí. Jak jsem přemýšlel, že musím zavolat policii, ať mi ho pomohou najít, uvědomil jsem si, jak moc byl Dean jako jeho otec. A tahle reakce byla pro Deana jen jeho způsob zpracování toho, co musel vědět, že to byla pravda, že se John opravdu nevrátí. Udělal jsem věci mnohem horší, než opravdu byly. A chudák Sam... byl dost chytrý, aby přesně věděl, co se děje, ale dost plachý a bral to všechno v tichosti. Jen Bůh znal tu bolest, kterou cítil.

O půlnoci jsem slyšel kroky na mých schodech. Když jsem otevřel dveře, byl tam Dean a držel za ruku Johna Winchestera.

Byl naživu. A když se vrátil, našel svého syna u silnice, jak se snaží chytit stopa do Montany, protože ho vyrazil hledat.

Když mě John viděl, měl led v očích. Byl na mě tak rozzuřený za to, co jsem řekl Deanovi a Samovi, že mě praštil. Zavolal Sama, který spal na gauči. Řekl, že odcházejí ke skutečným přátelům.

Řeknu vám, že nejsem hrdý na to, co jsem řekl Deanovi, ale taky nejsem hrdý na to, co jsem udělal pak - vzal jsem brokovnici nabitou kamennou solí z police a hnal jsem Johna ze svého pozemku, vystřelil jsem sůl na kapotu Impaly, když odjížděla z mé příjezdové cesty.

Příštích několik let jsem litoval toho, co se stalo. Lov může být osamělý a byl mnohem osamělejší bez Winchesterových. Mohu být navenek drsný, ale každý chce rodinu. To je to, co byl John, a já cítil, jako bych ho odehnal pryč.

Když jsem znovu viděl Sama a Deana, bylo to už o mnoho let později a byli už dospělí. Sam měl jít na vysokou školu, Dean začal lovit sólo. Hledali Johna, který byl (opět) nezvěstný. Byl to stejný starý příběh, až na to, že v té době byli oba dost staří, aby znali o Johnovi pravdu.

Nakonec ho našli, ale jejich shledání netrvalo dlouho. John se vzdal svého života, aby zachránil Deana, a byl za svou námahu poslán do pekla. Sam, Dean a já jsme byli schopni otevřít Ďáblovu bránu ve Wyomingu a pustili ho ven. Konečně se dočkal své pomsty na Žlutookém démonovi za to, co ten parchant udělal Mary Winchesterové.

Mít chlapce zpátky ve svém životě byla jedna z nejlepších věcí, co se mi kdy stala. Pocit, jako bych měl zase smysl, který jsem neměl léta. Znovu mi dali rodinu.

Kdybych vzal něco ze svého života, je to - vyberte si svou rodinu. Není to jen krev, nejsou to jen rozdané karty, život je o tom, co děláte pro sebe, s kým se rozhodnete trávit své dny. Pokud jsou Sam a Dean to, co jsem udělal pro sebe, pak mám pocit, že jsem udělal zatraceně dobře.

Snažím se vzpomenout, kdy jsem naposledy viděl jejich tváře. Ashland je rozostřený. Muselo to být pár týdnů před tím. Dean přesvědčoval Sama, aby ho vyhodil na koncertě AC/DC v Rapid City, a já se s nimi setkal. Dean se protlačil do davu u amfiteátru, vrátil se zkrvavený - ne. To nebylo Rapid City. Kde to bylo? Dean, jeho krvavá tvář, jako by ho zbili.

To byl Ashland.

Hvězdy byly za ním taky. Malované hvězdy.

Starry Nite Inn, u dálnice 13, dvě míle od Ashlandu. Tam byli Sam a Dean ubytováni. To je to, kam nás vzala ta žena po návštěvě bažiny.

Odcházím, právě teď. Půjdu tam, pokusím se ji najít, pokusím se najít tu ženu... a když se mi to povede, zabiju ji.

Doufám, že nikdy nebudu muset dokončit tento deník. Pokud najdete tento text a jsem mrtvý, šiřte slovo. Pokračujte v dobrém boji.


- Bobby Singer, 2011





Translation © 2016 by Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama