27. kapitola - Zapomnění

28. listopadu 2016 v 21:10 | Syd |  Bobby Singer's Guide to Hunting

Zapomnění




Uh. Ahoj.

Nejsem Bobby.

Jmenuji se Dean Winchester a nejsem si zcela jist, jak vysvětlit, co se stalo v posledních několika dnech. Řekl bych, že začneme od začátku. Nejsem žádný spisovatel, takže mějte se mnou trpělivost.

Můj bratr Sam a já jsme byli v severním Wisconsinu, honili jsme něco, díky čemu už zmizelo několik chlápků. Vsázel jsem na succubu nebo sirénu, ale Sammy vsázel na crocotta. To bylo, když jsme dostali echo, že viděli Evu v Port Washingtonu, pár hodin na jih. Eva byla velká ryba (ne doslova, víte) a tak jsme museli vyskočit z případu v Ashlandu a zavolat Bobbymu, aby ho převzal. Nikoho nepřekvapí, že naskočil do své staré rozpadlé Chevelle a vyrazil.

Když jsme se vrátili z Port Washingtonu (Eva byla falešný poplach), Bobby už udělal většinu terénního výzkum za nás. Ukázalo se, že to byla banshee, takže jsme se se Sammym spletli. Ve své nekonečné moudrosti Bobby na sebe banshee nalákal, takže jsme se dívali, jak jde situace do finále. Dříve či později by Bobby zdrhnul a zmizel nám, takže jsme museli zůstat s ním, kamkoliv šel. A lidi, řeknu vám, že Bobby je fakt otravný, když jste s ním celý den.

Začal být nervózní, chtěl jít do močálu, takže volání banshee ho už definitivně nakoplo. Než jsme jeli do bažiny, Bobby musel zpívat tu hroznou píseň do Samova telefonu, řekl, že je to jediný způsob, jak banshee vypnout, jo, byl to expert. Měli jsme pocit, jako bychom byli my ti potrestaní.

Bobby vám už řekl, jak to šlo s banshee. Nebyla problém. Ta druhá - omluvte mou francouzštinu - totální mrcha přišla odnikud a vyrazila z nás vnitřnosti a my se probudili v našem hotelu Starry Nite Inn u dálnice 13.

Žena stála před Bobbym a dělala u něj nějaké zlé mojo. Jeho obličej byl celý zkroucený v bolestech, jako kdyby jedl zkažené korýše nebo tak něco. Mluvila s ním, šeptala příliš potichu, abych to slyšel.

Sam a já jsme byli přivázáni k židli, což se nám děje tak často, že bychom si měli schovávat nože v rukávech. Jsme absolutní géniové, neděláme to. Možná začneme hned, jak dostaneme tu bunshee. Sam už byl se svými pouty skoro hotov a já taky, ale zabralo nám přibližně minutu.

Žena se dotkla prstem Bobbyho spánku, udělala mu nějaký vulcanský chvat. A když dala prst pryč, proužek bílého světla se táhl za ním, jako by tahala ven řetězec čisté energie. Ať udělala cokoliv, zdálo se, že Bobby o tom ani neví. Pak se prstem, za kterým se táhlo bílé světlo, dotkla svého vlastního spánku. Jako kdyby dělala nějaké psychické spojení mezi nimi.

Nebylo nic, co bychom mohli udělat, kromě zlého pohledu na tu dámu. Bobby začal mumlat hlučné nesmysly, jako kdyby nevěděl, kde je. Ta mrcha se mu hrabala v mysli, pronikla mu do mozku a nechala všechny šťávy kapat ven.

Sam, protože to je Sam, vstal jako první. Ty obrovské bicepsy nejsou jen pro to, aby zapůsobil na ostatní chlápky v posilovně. Žena zvedla ruku, zaťala pěst a on odletěl zadkem napřed. Vrazil přímo do mě. Mé křeslo se naklonilo dozadu, což mi vlastně pomohlo, protože mi to dalo lepší pozici, abych uvolnil uzel na svém laně. O několik vteřin později jsem viděl Samův zadek, jak na mě letí podruhé. Chlapi vždycky dostanou nakládačku od holek.

Když jsem k ní šel, nebudu říkat, že to šlo skvěle, ale neodhodila mě na zeď. Několikrát mě praštila, ale já jí to párkrát taky oplatil. Sam k ní přistoupil a povedlo se mu omotat ruku kolem jejího krku, když jsem vyrazil k polštáři na posteli, kde jsem schoval nůž a pistoli.

A pak se to divně zvrtlo.

Bobby vstal a začal šílet. A myslím jako vážně. Chtěl, ať ho vezmeme na autobusovou zastávku, a kecal nesmysly. Musela mu z mozku udělat opravdu míchaná vajíčka, protože o vteřinu později vyběhl ven z místnosti a ani se neohlédl. Když jsem ho naposled viděl, tak zadek jeho Chevelle mizel z parkoviště Starry Nite.

A pak se ta dáma opravdu naštvala.

***


Nemám rád, když mi zadek nakope někdo jiný než chlap, a je to trochu trapné, když je vaše práce nakopávat zadky jiných lidí. Každopádně následující dny nebyly zrovna šampaňské na pokoji v Spearmint Rhino. Sam a já jsme byli drženi v tomto hotelovém pokoji a zamotala nám hlavy, stejně jako Bobbymu.

Části mé paměti jsou rozmazané (kvůli tomu hrabání se v hlavě...). Ale měl jsem pocit, jako by mi mozek i skenovala. Provedla odběr vzorků toho, co našla uvnitř, a psychicky vytrhla díly, které se jí zrovna líbily. U každého se smála, plakala, nebo začala mluvit sama k sobě, znovu prožívala vzpomínky, které si od nás brala. Když si ty vzpomínky brala, zablikaly nám v hlavách. Malé kousky, jako ozvěna.

Stále přijímala vzpomínky i od Bobbyho. Poté, co jí dal kohoutek ke svému mozku, byla schopná odčerpat jeho vzpomínky, ať už byl kdekoliv. Docela dobrý, myslím, v případě krádeže životů jiných lidí. Co dělala se vzpomínkami a proč si vzala jen nějaké vybrané, to jsem nevěděl. A nechávala si je pro sebe?

I když jsem byl svázaný, můj grapefruit se dostal i k přemýšlení. Poté, co udělala, bych už možná nikdy Bobbyho neviděl. Nezdál se, že by byl ve stavu, aby nás přišel zachránit, a byl jediný, kdo věděl, že tady jsme.

Neměl jsem však o něm pochybovat.

Trvalo mu to několik dní, ale Bobby se ukázal. Zatímco mě ta dáma nutila prožít znovu desátý stupeň, Bobby vyrazil dveře hotelového pokoje. Odstřelil ji kamennou solí, než se stihla otočit. Černá krev stříkala na laciné tapety s hvězdami - opravdové zlepšení. Nepustil tu babu, i když se vrátila. Další střelou ji trefil do břicha. Bobby se dostal nejdřív k Sammymu, rozvázal ho, pak přišel pro mě.

Tři na jednoho, vyrovnaný boj. Zahnali jsme ji do kouta, Bobby vytáhl z bundy stříbrný nůž, párkrát se po ní ohnal, pak upadl, měl záchvat. Pak Sammy upadl taky. Když se Sam na mě podíval, bylo to, jako by mě ani nepoznal. Prázdný výraz.

Celý můj život mi probleskl hlavou - každá rána, každý polibek, každá příšera a každý cheeseburger se slaninou. Všechno z toho jsem cítil naprosto reálně, jako kdybych zažil každou chuť znovu, jako když jsem je jedl. A lidi, dohromady to chutnalo legračně.

Musel jsem bojovat, abych se dostal zpátky na nohy. Žena vztáhla ruce ke mně a Sammymu. Bobby byl zpátky na nohou a snažil se posunout směrem k ní. Spadl zase na zem, nebylo to k ničemu. Představte si, že cítíte každou emoci, kterou jste kdy cítili, současně. Nevěděl jsem, jestli plakat, smát nebo zvracet, ale byl jsem blízko toho udělat všechno naráz. Když jsem se podíval zpátky nahoru, Bobby držel nůž na jejím krku. Mluvila, ale vše, co jsem slyšel, byly hlasy v mé hlavě - tátův hlas, Samův hlas, mámin hlas, říkaly mi, že andělé na mě dohlíží...

Přestalo to rychle, jako když vypnete kohoutek. Otřel jsem si slzy z tváře tím nejmužnějším možným způsobem, ale pak jsem si všiml, že ona a Bobby stále stojí proti sobě. Jeho nůž a její ruka byly zvednuté.

"Kdo jsi?" zeptal se.

Usmála se na něj tím naprosto strašidelným způsobem, kterým to monstra dělají. "Zapomnění. Lethe. Velká řeka," řekla.

Bobby zavrtěl hlavou. "To mi není povědomé."

Víte, kdo je ještě ukecaný kromě Bobbyho? Monstra. Milují, když vám mohou vyprávět svůj příběh a naříkat o tom, jak strašné jsou jejich životy, jakou zátěž nesou, bla bla bla. Tohle se v ničem nelišilo.

Víte, Zapomnění, případně Lethe, alias bláznivá zlá ženská, byla vysoký level bohyně z řeckého bájesloví. Její práce? Vybírání vzpomínek lidí. Měla ráda svou práci a byla v tom zřejmě opravdu dobrá. Vyhrabala, nevím, chuť vzpomínky, kterou si vzala.

Bobby má její obrázek v jedné ze svých knih, ale to ji neospravedlňuje:


Zapomnění dostávala příkazy od těch nahoře. A fungovalo to od té doby, co si Adam a Eva hráli na schovávanou v zahradě v Ráji. Lidé vidí věci, které nevidí jen tak každý den, a ona byla ten, kdo se na ně vrhne a ty vzpomínky odstraní. Jako nebeská hospodyně. Zasáhla i v nebi a byla propuštěna. Odvrátili jsme Apokalypsu a velký nebeský plán byl ten tam. Stejně jako Osudu, již nebylo potřeba služeb Zapomnění. Tým Svobodný vůle, baby.

Ale Zapomnění dělala svou práci příliš dlouho, aby se jí vzdala. Jako účetní, který šel do důchodu, ale stále ještě dělá daně lidem pro zábavu. Nebyl to žádný příkaz z nebe, aby nám brala vzpomínky. Žádný plán. Řekla, že když si andělé, jako Balthazar, mohou pobíhat a dělat, co chtějí, pak i ona může dělat totéž.

Bobby se jí zeptal, co od nás chce, a ona mu řekla pravdu. Jednu vzpomínku, to je všechno. Jednu Bobbyho vzpomínku. Cítila ji přes celý stát a používala banshee jako způsob, jak nás nalákat. Sammy a já jsme byli jen vedlejší ztráty.

Zeptal jsem se, co je špatné na mých vzpomínkách. Chci tím říct, co mám já, nasekaná játra? Co řekla, zůstane se mnou po zbytek mého života. Řekla, že ty naše i se vším, co jsme já a Sam prožili, je nic proti těm Bobbyho. Byl nucen zabít vlastní ženu, dvakrát, a pohřbít téměř každého přítele, kterého kdy měl. Viděl dost hrozných věcí i na sto životů. A i přes to všechno, co si s sebou nese, se hluboko v něm skrývala jediná dokonalá vzpomínka. Moment... blaženosti, myslím. Tohle chtěla. Ten bezchybný moment.

Ale byl pro ni příliš dobře skryt, aby ho našla. Snažila se ho odčerpat ven, ale byl pod vrstvami čistého utrpení, pod které se nemohla dostat. To byl důvod, proč potřebovala, aby se vrátil do Ashlandu, a proč použila svého psychického připojení s Bobbym, aby mu poslala záchytné body - představy o ní, o mně, o banshee, vracela mu právě tolik vzpomínek, aby našel cestu zpátky k ní. Chtěla vyjednávat.

Ta jedna vzpomínka za všechny naše životy. Jak znám Bobbyho, hned by souhlasil. Nikdy jsem nepotkal někoho tak náchylného k sebeobětování. Ale doufal jsem, že to neudělá. Měl něco, co bylo vzácné, jednu z milionu, jak řekla. Kdybych to měl, taky bych to skrýval. Ale když odmítne její nabídku, udělá nám v hlavách guláš a nechá nás zemřít a my si budeme myslet, že jsme zelenina.

Bobby, bůh žehnej jeho nevrlému srdci, řekl ne. Řekl jí, aby si trhla. Řekl, že už obchody s podobnými, jako byla ona, dělal. Věděl přesně, o jaké vzpomínce mluví, a prý by raději zemřel, než by se jí vzdal. Mohl být trochu kavalír kvůli mému a Samovu životu, ale chápal jsem jeho postoj.

Zapomnění znala jeho slabinu. Karen. Zdálo se, že Bobby si uvědomil, že ztratil své vzpomínky, když jel domů do Sioux Falls. Byl tak vyděšený, že ztratí vzpomínky na Karen, že její jméno vyryl do předního skla svého vozu na odpočívadle na cestě. Zapomnění pozorovala přes jejich psychické spojení, jak Bobby píše příběh o její smrti, a viděla, jak se dostal k lovení. Jestli mu na ní tolik záleželo, jak by se cítil, kdyby ani nevěděla, že existuje? Zapomnění měla předávací kartu pro perleťové brány nebes. Někteří z lidí, kterým vymazala paměť, byli už mrtví - v řecké mytologii byla řeka Lethe, kde se duše očišťovaly, než byly reinkarnovány. Takže mohla najít Karen v nebi a ukrást všechny její vzpomínky na Bobbyho. Pokud by se vůbec někdy znovu setkali, Bobby by ji stále miloval, ale ona by ani nevěděla, jak se jmenuje.

"Tak co bude?" řekla. "Dáš mi vzpomínku na Karen?"

Bobby neměl jinou možnost. Řekl ano.

***


Zapomnění položila ruce na Bobbyho obličej. Seděl v křesle a ona stála nad ním. Řekla, že jednou už tu vzpomínku měla, ale nechala si ji proklouznout mezi prsty. Potkal jsem už dost monster, abych věděl, kdy na někoho nastražila návnadu, ale nikdy si kořist nenechají ujít. Chtěla si vzít Bobbyho dokonalou vzpomínku, pak i zbytek, pak mě, pak Sama. Museli jsme se bránit.

Bobby řekl, že je připraven, opřel se o opěradlo židle. Zavřel oči a soustředil se. Bylo na čase udělat... něco.

Někdy, když jsem v opravdu stresující situaci, myslím na jeden povedený obraz Sammyho z doby, kdy mu byly dva roky. Byl nahý a hrál na imaginární kytaru písničku "Kashmir" od Zeppelinů. To bylo předtím, než se rozhodl nenávidět dobrou hudbu. Nemám tušení, proč mi to vždy vyskočí v hlavě, ale zmírňuje to situaci. Měl jsem se dívat, jak mému kamarádovi provádí lobotomii, a víte, co jsem místo toho viděl, byl tam Sammy, jak vystřihuje riffy na své vzdušné kytaře.

Najednou se něco stalo. Zapomnění se zasmála.

Spojení mezi námi bylo stále aktivní. Všechno, na co jsem si vzpomněl, si vzpomněla i ona. Nakonec jsem měl zbraň.

Představil jsem si Alastaira, jak mě mučí a spaluje horkým kusem železa. Rezavé háky, které jsem měl vražené pod kůží. Vařící vodu, co mi lili do krku.

Zapomnění sebou trhla, odtáhla se od Bobbyho. Zmatená.

Skalpel, který mi rozřezával maso na hrudi. Hřebík, který mi projel rukama. Jehla, kterou mi vrazili do oka. Bylo to peklo a to doslova. Prožíval jsem svůj čas v pekle.

Zapomnění zavrčela a svíjela se bolestí.

"Same, použij peklo," řekl jsem. "Přemýšlej o pekle." On si pamatoval jen pár vteřin svého času v kleci, ale byl tam sám s Luciferem - i na několik sekund to bylo víc než dost.

Sam přikývl, koncentroval se - bál jsem se, že by mohl mít záchvat, jako poslední dobou, když si vzpomněl na svůj čas strávený v pekle, ale bylo by to lepší, než aby nám všem vycucla mozky.

Zapomnění ke mně natáhla ruku, ale já stále přemýšlel o pekle. Zobrazil jsem jí léta mučení v rukou démona, který věděl, co dělá.

Pak se objevila moje matka. Mary Winchesterová se na mě usmála. Zapomnění byla v mé hlavě a já s ní musel bojovat. Musel jsem ji nahradit něčím hrozným.

Bobby stál a jednu její ruku měl stále na tváři. Uchopil ji.

Myslel jsem na ztrátu táty. Jak mě roztrhali pekelní psi. Jak jsem sledoval, jak Sam zemřel Jakeovou rukou.

Nůž. Bobby měl v ruce nůž. Zapomnění vykřikla.

Sledoval jsem oheň, který vypálil náš dům v Lawrence. Hořící tělo mé mámy. Sledoval jsem Sama, jak se dostal do pekla.

Záblesk stříbra. Bobby bodl nůž Zapomnění do hrudi. Padla na záda, výbuch bílého světla jí vystřelil z úst. Do mě, do Sama, do Bobbyho a do všech směrů. Naše vzpomínky se vrátily přesně tam, odkud si je vzala.

Všichni jsme byli na okamžik zticha. Nebyl jsem si jistý, jestli se to opravdu stalo. Pak Bobby šel do našeho kufru a vytáhl mačetu. Začal sekat do jejího těla.

Zeptal jsem se ho, co to dělá.

Usmál se na mě, jako kdyby vzpomínal na něco povedeného. Řekl: "Není to mrtvý, dokud je to v pěti kusech."





Translation © 2016 by Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama