Bone Key - 1. kapitola

25. března 2017 v 15:37 | Syd |  Bone Key

JEDNA




To je nejlepší způsob, jak oslavit Vánoce a Nový rok, pomyslela si Megan Wardová, když se znovu napila těžkého jantarového piva, které jí koupil nějaký chlap a myslel si, že ho to někam dostane.

Halasný basový part z reproduktorů jí rozvibroval žebra, bubny zněly ozvěnou, kytara krájela vzduch jako cirkulárka. Megan si nemohla vzpomenout na název tria, které dnes v noci hrálo v baru Prasečí dech, ale ta hudba se jí líbila. Byly to samé covery, stejně jako u většiny hudebníků, kteří hráli v Duval Street v Key West, většinou to byly oblíbené hity klasického rocku. Právě teď hráli "Magic Carpet Ride". Zpěvačka měla hluboký hrdelní hlas a také hrála na kytaru, snažili se napodobit kapelu Steppenwolf.

Hudba byla dost hlasitá na to, aby byla slyšet až ven - Prasečí dech měl velké štěrkové parkoviště mezi sebou a chodníkem na Duval Street - a tak byla hudba slyšet kolem celého obřího stromu, který stál uprostřed oplocení, bylo to jako bar pod širým nebem. Megan za to byla vděčná hned z několika různých důvodů, v neposlední řadě bylo takhle snadné ignorovat chlapa, který jí koupil pivo. Nevrátila mu ho, samozřejmě - chlast zadarmo byl chlast zadarmo, zejména pro hubené studentky bez peněz, ale nehodlala ho nechat, aby ji doprovodil domů. Zejména proto, že když s ní mluvil, odplivl si, což bylo hrubé. Kromě toho to bylo jen pivo. Kdyby jí koupil gin s tonikem nebo šroubovák, pak možná, ale jen pivo? Ať na to zapomene.

Poté, co si ten člověk odplivl, se sebral a přešel k nějaké jiné slečně. Megan zrovna zabrala pro sebe jeden z malých kulatých stolů s vysokými stoličkami. Stolek se nacházel přímo mezi dvěma bary - hlavním ve středu Prasečího dechu a jednoho malého u vstupu na parkoviště. Stůl nemohl zůstat opuštěný dlouho, protože dav lidí stále proudil ven z Prasečího dechu. Někteří přišli od vchodu z parkoviště, to měla Megan možnost poznat páchnoucího chlapa, který se snažil oslnit svou poezií. Jiní přišli od zadního vchodu na Front Street. Byla vděčná, že přinejmenším neměla výhled na televizi za menším barem. Celá banda blbečků byla shromážděna kolem a sledovala školní fotbal.

Pokud Megan chtěla strávit týden po Vánocích sledováním velkých hloupých lidí, jak na sebe křičí kvůli tomu, co se stalo ve fotbale, vrátila by se domů do Atlanty ke svému vidláckému nevlastnímu otci a nevlastním bratrům.

Máma byla celá uplakaná, že její holčička není doma na Vánoce, ale Megan poukázala na to, že není "její holčička", už to byla dvaadvacetiletá dospělá žena, které se snažila získat bakalářský titul na Boston College, a že máma sama byla jediný člověk, kterého by v domě na Vánoce nechtěla praštit do nosu.

Megan neměla mámě za zlé, že se znovu vdala poté, co táta zemřel při autonehodě. Máma nikdy moc nezvládala dělat věci sama a dospívající dcera jí moc nepomáhala, zejména proto, že se Megan snažila, no, víte, žít. Máma se setkala s Harrym v poradně, on byl také vdovec - jeho manželka zemřela během loupeže v obchodě. Měl tři syny. A Megan byla pod velkým tlakem, aby se rozhodla, který z nich je nejhorší. Harry Jr., který se vystavoval při každé příležitosti, Billy, který jí průběžně sahal na hrudník a kterého jednou nachytala, jak se jí hrabe v zásuvce se spodním prádlem, nebo malý Joey, který do koupelny nainstaloval webovou kameru a nahrál na internet video, jak se Megan sprchuje.

Samozřejmě máma stále trvala na tom, že tím nemysleli nic špatného. Prostě kluci jsou kluci, ačkoliv Harrymu Jr. bylo devětadvacet a Billy byl ve věku Megan. A pokud jde o Joeyho "žert", Megan se musela skrývat na své koleji dva měsíce poté, co si její video ze sprchy stáhla polovina kampusu.

Takže žádný návrat domů na Vánoce. Ale také neexistoval důvod, proč zůstat v Bostonu. Pěkné místo a všechno, ale zimy tam byly brutálnější než v Gruzii.

Místo toho přijela až na Key West. Našetřila nějaké peníze, pracovala ve Starbucksu na Commonwealth Avenue, podařilo se jí získat levnou letenku přes internet, sehnala pokoj v pěkném hotelu přímo na Duval Street a trávila dovolenou zde v tropickém ráji.

Megan milovala Key West. Její oblíbená věc nebyla bary, živá hudba, krásné počasí, přátelští lidé, uvolněný postoj, fantastické mořské plody, ačkoli milovala všechny ty věci, byla to skutečnost, že každý večer na Key West oslavovali západ slunce. Každý večer se lidé shromáždili na chodníku na Front Street a sledovali, jak slunce zapadá nad Mexickým zálivem. Fandili a slavili a pili pivo. Promenáda byla plná prodavačů a umělců. Byl to báječný večírek. Zpočátku si Megan myslela, že to je jen jednorázová akce a ona měla to štěstí, že na ni narazila. Ale brzy zjistila, že to bylo na denním pořádku.

Dnes v noci vynechala oslavu západu slunce. Chtěla jen sedět a poslouchat hudbu. Strávila den tím, že si hrála na turistu - prošla několik muzeí, "Malý Bílý dům", Hemingwayův dům a muzeum, maják a její nohy ji už zabíjely.

Asi jediná věc, která se ještě nestala, byl sex. Megan nikdy nebyla dobrý přítel této věci, zejména proto, že pořád narážela na blbečky jako byli její nevlastní bratři. Hlavně proto, že po incidentu s webovou kamerou nedokázala ani mluvit s většinou kluků na akademické půdě.

Dostala spoustu nabídek od svého příchodu na Key West, ale žádnou od nikoho, s kým by chtěla být ve stejném baru, tím mnohem méně ve stejné posteli. Každý skvělý chlap, kterého potkala, byl buď gay nebo už s někým chodil. Když na to přijde, někteří z nich byly i ženy. Ale Megan to takhle nechtěla, i přes maximální úsilí některých dalších dívek z koleje.

Ačkoliv v případě, že by se nabídky od mužů brzy nezlepšily, mohla by o této možnosti uvažovat.

Přesto se alespoň dostala k tomu, že potkala několik zábavných lidí. Nikdo z nich však nemohl být přítelem na celý život či na jakoukoli jinou věc, ale ti lidé mluvili o hudbě a vysoké škole a životě a věcech. Pokud šlo o Megan, tak každý večer to byla jiná skupina lidí a bylo to součástí zábavy. Byla to docela cesta k úspěchu, i když každý večer šla domů sama.

Kapela dohrála "Magic Carpet Ride" a zpěvačka řekla: "Dáme si malou pauzu. Budeme zpátky za patnáct minut!"

Spolu s většinou osazenstva v baru Megan zatleskala. (Výjimkou byli blbečci, co sledovali fotbal.) Dopila zbytek svého piva a rozhlédla se po Lize, číšnici.

"Promiňte, je tu volno?"

Megan se otočila a uviděla starší pár, mohlo jim být něco kolem padesáti let. Měli na sobě "Key West uniformu": tričko s krátkým rukávem, šortky a buď žabky nebo sandály. Muž, který promluvil, měl mírný přízvuk, ale Megan ho nedokázala určit - zněl trochu evropsky.

Vzhledem k tomu, že bylo nepravděpodobné, že by jí něco udělali, i když by to nebyla ta nejpodivnější věc, která by se jí přihodila, řekla: "Ano, prosím."

Posunuli si stoličky tak, aby seděli těsně vedle sebe a čelem k Megan. Ten muž byl velmi atraktivní, s olivovou pletí a tím, co její profesor historie vždy označoval jako "orlí nos". Megan neměla tušení, proč se tomu tak říkalo, možná proto, že to znělo zdvořileji než "velký". Na tohoto muže to sedělo. Měl krátké, tmavé, husté vlasy učesané tak, že nebyl vidět žádný zjevný důkaz toho, že používal produkty pro péči o vlasy.

Naproti tomu ta žena s ním - byla to jeho manželka? - měla dlouhé tmavé vlasy, které takovými produkty úplně svítily. Měla obrovské lícní kosti a věčný úsměv na tváři. Muž byl štíhlý a žena byla dobře vyvinutá. Byl to vlastně roztomilý pár.

"Jsem Alberto," řekl muž s lehkým úsměvem. "Tohle je moje žena Fedra."

"Díky, že jste nás tu nechala," dodala Fedra s mnohem větším úsměvem. "Myslela jsem, že budu muset stát celou noc." Fedra měla přízvuk spíš z Brooklyn než z Evropy.

"Žádný problém. Jsem Megan."

"Jsem ráda, že tě poznávám, Megan."

"Co tě přivádí do Key West?" zeptal se Alberto.

Megan neměla pocit, že by je chtěla zatěžovat rodinnou anamnézou, a tak jen řekla: "Vánoce tady dole jsou mnohem lepší než Vánoce v Bostonu, víte?"

"Oh, vím, co máš na mysli," řekla Fedra, položila ruku na stůl. Megan si všimla dokonale šlechtěných nehtů s fialovým lakem a na většině prstů jí zářily stříbrné prsteny. "Nemohu snést všechen ten sníh. A ta zima."

"A co vy?" zeptala se Megan.

"Strávili jsme posledních několik měsíců na cestách," řekl Alberto. "V poslední době jsme prošli životní změnou a rozhodli jsme se prodat náš dům a jednoduše se přesunout."

"Páni," zamrkala Megan. "To je opravdu hustý."

"Přemýšlíme o tom, že bychom tu chvíli zůstali," řekla Fedra, naklonila se a pokračovala se spikleneckým šepotem, "já prostě miluju místní atmosféru, je to tak krásné." Artikulovala tak, že poslední slovo znělo jako "tááák-kráá-snéé."

"Jo, je to skvělé."

Liza konečně přišla, malá žena s hlubokým výstřihem, dlouhé hnědé vlasy měla svázané nedbale do ohonu a na sobě měla černé tričko s logem baru. "Ještě jedno pivo, Meg?"

Megan si povzdechla. Nesnášela, když jí někdo říkal "Meg", ale Liza zřejmě byla ochotna používat jen jednu slabiku na osobu. Tuhle večer tady pila s třemi dalšími dívkami - jedna se jmenovala Christina (které Liza okamžitě začala říkat "Chrise"), další Melanie ("Mel") a Elizabeth ("Beth", i když dívka dávala přednost zkratce "Liz").

Podívala se na Alberta a Fedru a řekla: "A tví přátelé?"

"Mohu dostat margaritu, prosím?" řekla Fedra. "Se solí."

Alberto se usmál. "Pro mne jen sklenku červeného vína, děkuji."

"Dobře." Liza zmizela v davu.

"Takže žiješ v Bostonu, jo?" zeptala se Fedra.

Megan přikývla. "Chodím tam na vysokou školu."

Dalších deset minut vyprávěla Megan některé podrobnosti o své koleji a většinou hloupé drobnůstky, které se staly v nejrůznějších barech na Duval Street v posledních několika dnech.

Poté se kapela vrátila a rozhovor byl omezen hlukem hudby. Hráli "Brown-Eyed Girl" - bylo nemožné strávit večer na Duval Street, aniž byste si nevyslechli tuto skladby nejméně třikrát, stejně jako spoustu dalších hard-rockových písní.

Alberto ji překvapil tím, že zaplatil za její pití. Měla tři (nebo byly čtyři?) piva. Ona a pár se bavili mezi skladbami nebo někdy tak, že křičeli jeden druhému do ucha, když hrála hudba. V době, kdy kapela dokončila svůj druhý set písní, se začínala cítit trochu unaveně. Nohy jí stále bolely po dnešním výletu a už bylo docela pozdě. Je pravda, že ještě nebylo dost hodin na to, aby lokály zavíraly, ale Megan se opravdu cítila unavená. Běžela na plné obrátky od doby, co tady byla, nastal čas trochu zvolnit.

"Hele, díky za pití, lidi. Ráda jsem vás poznala, ale myslím, že už bych měla jít." Odstrčila svou stoličku, ale ztratila půdu pod nohama a zhroutila se.

Než stačila dopadnout na zem, cítila, jak ji Alberto chytit za ruku a přidržel ji. Její tělo se již nepohybovalo, její hlava plavala v pocitu, jako by vířila kolem veselí v baru. "Páááni. Dobře, to byla chyba."

"Kde bydlíš, Megan?" zeptal se Alberto svým hedvábným hlasem.

"Uh..." Nemohla si vzpomenout na jméno toho místa. Sakra, náhle zjistila, že si nedokáže vzpomenout ani na své jméno. Ježíši, co se to se mnou děje? Měla jsem jen pár piv, pro Krista. "Je to, ehm, B&B hotel na Duval - dole, když minete Margaritaville."

"Já vím, co má na mysli. No tak, zlato, pojďme zpátky," řekla Fedra.

Megan matně registrovala, že několik lidí v Prasečím dechu - Liza mezi nimi - vypadá, že má o ni obavy, když ji Alberto a Fedra zvedali z podlahy a vedli ji k zadnímu vchodu. Dobře, proč jdeme dozadu? To je Front Street. Musíme jít na Duval a to znamená jít přes parkoviště. Na druhou stranu, jakmile slunce zapadlo, Front Street byla poměrně opuštěná, a možná si pár myslel, že by Megan dala přednost tomu, kdyby kolem nebylo tolik lidí.

Právě teď chci jen postel. A deku. A svého medvídka. Stále měla medvěda Mikeyho, kterého jí dal otec k Vánocům před tím, než zemřel, a vždy spal s ní. To byla další věc, která jí kazila její schopnost udržet si vztah: všichni chlapci, se kterými si dala schůzku, se smáli, že stále spí s medvědem.

Kde jsme? Nemohla si vzpomenout. Nohy se posouvaly dopředu a ona cítila, jak jí Alberto podpírá na jedné straně a Fedra na straně druhé. Bylo to zvláštní, protože Alberto byl vysoký a hubený a Fedra byla malá a kulatá, a každý ji držel za různé části těla. Bylo to, jako kdyby jí něco táhlo k levé straně.

Co se to sakra děje?

"To je v pořádku, Megan," řekl Alberto. "O všechno se postaráme."

Fedra mluvila také, ale Megan to nedokázala pochytit.

Zahnuli za roh a Megan si uvědomila, že nemá tušení, kde jsou. Při západu slunce byla jen na Front Street a ani nevěděla, jak to tu vypadá bez lidí. Slyšela vzdálené zvuky, basové linky, křik, bubny, hlasy - ale všechno to bylo neskutečně daleko.

Najednou si uvědomila, že na ni Fedra stále mluví. Ne, ona odříkávala nějaký popěvek. Co to k sakru bylo? Zdálo se, že v nějakém cizím jazyce. Něco tu a tam pochytila - invictus, spiritus, phasmae, ligata.

Proč Fedra mluví latinsky?

Zastavili se. Megan se snažila zeptat, co se děje, ale nemohla přinutit ústa k práci.

Fedra stále prozpěvovala, tentokrát hlasitěji. Megan slyšela jen zpěv a Alberta, jak říká: "Neboj se, Megan, už to bude velmi brzy."

Podívala se na Alberta a všimla si, že drží opravdu pěkně blyštivý nůž.

A jeho oči byly celé černé. To byl dost dobrý efekt.

Nůž se přesunul k jejímu hrdlu.

Najednou bylo pryč to opojení a Megan se snažila křičet, když se čepel dotkla jejího krku.

Bože, ne, pomoz mi, prosím, mami, kde jsi, někdo, prosím, ach Bože, pomozte mi!

Výkřik z ní vyšel jen jako krvavé bublání a ona se zhroutila na chodník. Jediné, co viděla, byla její vlastní krev, jak stříká všude možně.

Jediné, co slyšela, byl Fedřin zpěv.

Pane Bože...

Poslední věc, kterou slyšela, byl Albertův krásný hlas: "Hotovo."



Translation © 2017 by Syd
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sima Sima | 27. března 2017 v 7:31 | Reagovat

No, začína to... zaujímavo.
Vďaka za preklad. :-)

2 claudi claudi | 7. dubna 2017 v 13:15 | Reagovat

No, tak to byla síla. O_O Super překlad, ostatně jako vždy. ;-) Jsem zvědavá, jak to bude dál. :-)

3 Syd Syd | 19. dubna 2017 v 20:49 | Reagovat

[2]: Jo, začalo to zajímavě. V další kapitole jsou už kluci, tak jsem zvědavá ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama