Bone Key - 5. kapitola

30. října 2017 v 20:17 | Syd |  Bone Key

PĚT




Greg Mitchell stále říkal své ženě Krystě, že Key West je ideální místo na trávení Nového roku. Byli tam teprve tři dny a ona přiznala, že má pravdu.

Jako šťastně ženatý muž byl Greg zvyklý, že nikdy nemá pravdu, takže považoval Krysty přiznání za hlavní vítězství.

Její skepticismus se zrodil mimo Key West, které nebylo tím nejlepším místem na potápění. Potápěli se už na Havaji, na Bahamách, Cookových ostrovech, na Papue-Nové Guineji a na mnoha jiných místech, která mohla nabídnout daleko lepší možnosti než Keys.

Ale to, co mělo Key West, na těchto místech nebylo. Byl to skvělý noční život. Každý večer vyrazili do jiného baru na Duval Street, pili skvělé pivo a poslouchali dobrou hudbu. Jednou v noci se dokonce vydali na karaoke a spolu "zazpívali" "Time of My Life" a "Paradise by the Dashboard Light".

Dnes byli připraveni udělat další ponor, ale vítr byl moc divoký a voda příliš rozbouřená na potápění. Naštěstí jim obchod s potřebami pro potápěče zavolal do hotelu a řekl jim, ať si na dnešek udělají jiné plány.

Rozhodli se vidět různé památky jako správní turisté.

"Chceš jít do Malého Bílého domu?" zeptal se Greg, když seděli na posteli v hotelovém pokoji na Front Street.

"A co Hemingwayův dům?"

"Já to věděl! Je to jenom Hemingway." Greg si přál, aby to mohl vzít zpět, jakmile to řekl.

"´Jenom´ Hemingway? Ernest Hemingway je největší americký spisovatel!"

"Jenom, pokud nepočítáš každého dalšího amerického spisovatele." Ve skutečnosti to tak měli ještě předtím, než spolu začali chodit. Poprvé se setkali ve třídě americké literatury na vysoké škole. (Samozřejmě byla profesorka na její straně, ale většina třídy na jeho.)

Krysta otevřela ústa, jako by chtěla něco říct, pak je zavřela a vzala ho za ruku. "Takhle ne. Podívej, ať si myslíš o jeho psaní, co chceš, žil tady a je tu skvělé muzeum, které mu bylo věnováno. A je plné koček."

Greg zamrkal. "Koček?"

Krysta přikývla a řekla: "Ano. A všechny jsou šestiprsté."

"Děláš si srandu!" Greg cítil, jak se jeho oči rozšiřují. "Ó to je skvělé. Polydaktylní kočky jsou tak úžasné." Celý život byl milovníkem koček. On a Krysta měli teď v bytě v Lawrence v Kansasu tři kočky, o které se starala Gregova sestra, zatímco jejich majitelé byli na dovolené.

Krysta potřásla hlavou, vstala a zamířila ke dveřím. Po cestě si vzala svou velkou černou kabelku, jejíž cena nepasovala k jejímu tričku, šortkám a sandálům, které měla na sobě. Trvala však na tom, že potřebuje něco tak velkého, aby se jí tam vešly všechny její věci. Greg už dávno vzdal všechny snahy se hádat.

"Proč nemůžeš říkat ´šestiprsté´ jako všichni ostatní?" zeptala se.

"Vidíš, to je to, o čem mluvím," řekl Greg, když si vzal téměř rozpadlou kšiltovku Kansas City Royals, kterou měl od dětství, a vyrazil za ní. "Hemingway byl takový spisovatel, který by použil slovo "šestiprstá" místo "polydaktylní", ale "polydaktylní" je perfektně přijatelné slovo pro každého, kdo je i jen vzdáleně vzdělaný."

Když se za nimi zavřely dveře (pokud jste nezatáhli za kliku, nebylo vždy úplně zavřeno, ale měli tam cennosti), vyrazili po chodbě k výtahu. Krysta se začala přehrabovat v kabelce a řekla: "Jo, ale termín je nepřesný. Všechny ´polydaktylní´ mají více prstů než obvykle. ´Šestiprstá´ znamená přesně to, co jsou kočky v Hemingwayově domě: šestiprsté. Aha!" To poslední vyhrkla, když nakonec vytáhla sluneční brýle z obrovské kabely.

Greg nenáviděl, když Krysta nosila sluneční brýle, protože zakrývaly její úžasně modré oči. Když dokončili semestr angličtiny, kde se neměli rádi, znovu se setkali v dalším semestru na večírku společné koleji. Změnila si barvu vlasů, takže ji nepoznal a začal dobývat ženu s úžasnýma modrýma očima, aniž by zjistil, o koho se jedná. Až když spolu strávili celou noc, přišel na to, že to byla jeho nemesis z třídy americké literatury. Její oči vypadaly jako měsíční světlo a ona trochu zasténala, když na ni poprvé promluvil.

S klepnutím na dolní tlačítko výtahu řekl Greg: "Myslel jsem, že se na tohle téma nebudeme bavit."

"Taky že se nebavíme. Bavíme se o tom, že jsi švihlý a vášnivý akademik, a ne o relativních zásluhách Hemingwayových knih."

"Nepřísahal jsem, že se přikloním k Hemingwayovi," řekl s úsměvem.

"Ano," řekla Krysta prudce, "a ignorovala jsem to a zavolala ti. Řekla jsem, že se o tom nebudeme bavit."

Potřásl hlavou a usmál se. "Miluju tě."

Její modré oči se rozzářily, když si sundala sluneční brýle. "Také tě miluju."

Byla to krátká, příjemná procházka po Whitehallu, potom několik bloků dolů až na Olivia Street, kolem několika domů a restaurací - nemluvě o jednom z vchodů do Malého Bílého domu, který měl být oblíbeným místem Harryho Trumana, který zde trávil dovolenou, zatímco byl prezidentem a vyhýbal se Camp Davidu (který byl tehdy nazýván Shangri-La). Přes ulici od domu Hemingwaye byl obří maják. Greg pohlédl na obrovskou válcovou konstrukci a řekl: "Sem bychom mohli jít po Hemingwayovi."

"Um, dobře."

Stočil pohled na svou ženu a váhavě se zeptal: "Cože?"

"No, víš, že tam není výtah, že jo? Musíš jít pěšky až na vrchol té věci."

"Jo, no a?" řekl Greg rozhořčeně a nelíbily se mu důsledky.

"Dobře, ale až budeme v půlce cesty a ty se budeš valit jako Buddhovo břicho po všech těch schodech, nechoď za mnou brečet."

Sebevědomě si poklepal na své kulatící se břicho, které Krysta před dvěma lety tak shovívavě nazvala "Buddhovým břichem", a řekl: "Myslel jsem, že se ti Buddhovo břicho líbí."

"Miluju ho, můj drahý, ale je to překážka, když šplháš po schodech."

"Pche. Hned vylezu po schodech a budu se u toho smát."

"Za předpokladu, že budeš moci dýchat, samozřejmě," řekla Krysta s úsměvem a poplácala ho po tváři. "Pojď, podívejme se na dům toho báječného autora."

Krysta přistoupila ke kase před cihlovou zdí, která obklopovala dům. Za stánkem byla otevřená brána porostlá břečťanem.

Po zaplacení vstupného u znuděné mladé ženy, která vypadala, že ji zrovna vyrušili od čtení Entertainment Weekly, prošli skrz bránu a zamířili nahoru po schodech do domu. Přiblížil se k nim usměvavý mladý muž s malýma očima, velkým nosem a křivými zuby. "Ahoj! Vítejte v domě a muzeu Hemingwaye! Jste tu poprvé?"

Nikdo jiný tam nebyl. Greg si všiml, že je dneska ráno na ulici méně lidí, než jindy, a připustil, že je den po Silvestru - což bylo součástí toho, proč si plánovali pobyt prodloužil. "Ano, to jsme."

"Jmenuji se David a povedu prohlídku, která začíná za patnáct minut. Do té doby vám rád zodpovím všechny vaše dotazy." Jako kdyby předvídal první otázku, pokračoval: "Dům původně postavil v roce 1851 Asa Tift, což byl námořní architekt. Ernest Hemingway se sem nastěhoval v roce 1931."

Krysta se zeptala: "Proč je kolem domu ta cihlová zeď? Kvůli bezpečnosti?"

Greg se o to nezajímal - hledal kočky a byl překvapen, že nevidí ani jednu.

"Kvůli módě," odpověděl David na otázku. "Původně tam byl jednoduchý železný plot, ale pan Hemingway chtěl soukromí od lidí, kteří by zírali na dům. Pan Hemingway byl celebrita a Key West má mnohem méně příležitostí někoho slavného spatřit než třeba Hollywood, takže..."

"Kde jsou kočky?"

David najednou znervózněl. "Já se bojím... víte..."

"Co je?" zeptal se Greg.

"Jste v pořádku?" dodala Krysta se znepokojením v hlase.

David si setřel pot z čela a řekl: "To nic, jenom... chtěli byste vědět něco jiného o panu Hemingwayovi?"

"Jsou kočky opravdu potomci polydaktyla, kterého měl?"

Krysta ho omluvila: "Obávám se, že můj manžel je spíše na kočky než na Hemingwaye."

David sebou škubnul. "Ach, přál bych si, abyste to neřekla."

"Co? Proč-" Najednou Greg ucítil, že ho něco chytilo za ramena. Když se otočil, viděl... Neviděl nikoho. Ale stále cítil ruku na rameni.

Z cihlové zdi vykřikl hlas a zavibroval v Gregových žebrech, zdálo se, že přichází ze všech stran najednou. "Vypadni! Vypadni, vypadni, vypadni!"

Ruka tlačila Grega směrem ke schodům a k bráně. Greg se snažil dostat nohy pod sebe, ale nedokázal získat rovnováhu a spadl na zem. Vykřikl bolestí, když se pravou rukou praštil o zem.

"Bože můj, Gregu!" Krysta k němu přiběhla a klekla si vedle něj. "Jsi v pořádku?"

Greg se posadil a podíval se na předloktí. Měl několik odřenin, krvácel a přiznal, že to bolí. Když se podíval na Davida, průvodce vypadal, jako by viděl ducha. "Co to sakra bylo?"

Ten hlas se vrátil. "Řekl jsem, abys vypadnul, zatraceně! Jsem nemocný a zatraceně unavený ze zatracených milovníků koček!"

Teď se Greg začal vážně zlobit. "Co- Kdo-?" Musí to být nějaká nahrávka. Musí.

I když se tomu snažil uvěřit, nepovedlo se mu to. Kdyby vycházel hlas z reproduktoru, necítili byste ho až ve své duši.

Hlas pokračoval: "Ona může zůstat. On musí jít!"

"Er," řekl David, "ah, dobře. Myslím, samozřejmě, pane Hemingwayi."

Greg zamrkal. "Pane Hemingwayi?" Teď už věděl, že je to nějaký trik. Nejistě se postavil na nohy a využil svou levou ruku a Krystu k opoře. "To je podvod. Hemingway je mrtvý, ty hlupáku, a já mám odřenou ruku, já..."

Znovu se ozval ten hlas: "Samozřejmě, že jsem mrtvý, ty tupče! Ale je to můj dům, ne kočičí nebe."

Krysta začala mluvit s touto věcí, jako by to byl opravdu Hemingway. "Myslela jsem, že kočky milujete."

"Miloval jsem svou kočku," řekl hlas. "To neznamená, že chci, aby se můj dům změnil na zatracenou zoo! Teď vypadněte!"

Greg znovu na sobě ucítil ruce, tentokrát obě a na hrudi, i když neviděl někoho jiného než šokovanou Krystu a vyděšeného Davida. Pokoušel se to chytit, ale nic se nepohnulo. Ruce ho prudce zatlačily dozadu. Greg se snažil zabránit tomu, aby spadl, ale neviditelné ruce byly příliš silné.

Vykřikl, když opět spadl na zem na pravou paži. "Au! Sakra!"

Krysta proběhla bránou za ním. Jakmile se to uklidnilo, brána se zavřela se zřetelným kovovým třeskem, který poslal několik listů břečťanu k chodníku.

"Bože, Gregu, je mi to tak líto. Zavolám 911." Uchopila kabelku a začala v ní hledat mobilní telefon.

Greg položil levou ruku Krystě na paži. "Ne, ne, je to v pořádku. Jen půjdeme do lékárny a dáme na to něco, co se dává."

"Jsi si jistý?"

"Poslední věc, kterou chci udělat, je pokusit se vysvětlit zdravotní sestře, co se právě stalo."

Krysta se usmála. "Dobře. Myslím, že na Duvalu byla lékárna."

Pomohla Gregovi na nohy. Podíval se na Hemingwayův dům a muzeum. Všiml si, že mladá žena v pokladně nepovažovala projev Hemingwayova ducha za dostatečný důvod, aby přestala číst o filmových hvězdách, protože její nos zůstával pohřben v časopise. "Co to sakra bylo?"

"Myslím, že to nechci vědět," řekla Krysta důrazně. "Ale měl jsi pravdu - byl to špatný nápad."

Greg zavrtěl hlavou, když šli po ulici Olivia směrem k Duvalu. "Páni."

"Co?"

"To je podruhý za tenhle výlet, kdy jsi přiznala, že mám pravdu."

"Přiznávám, že máš pravdu tak jednou za rok. Když jsem řekla, že máš pravdu o tom, že Key West je dobrým místem na dovolenou, bylo to ještě v roce 2007. Tohle už patří k roku 2008."

"Cokoliv řekneš, lásko."



Translation © 2017 by Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sima Sima | 31. října 2017 v 14:29 | Reagovat

Nejako sa v Key West duchovia množia :-)
Dobre, aspoň budú mať bratia dosť práce.
Veľká vďaka za ďalšiu kapitolu. Mimochodom, poriadne aktuálnu - duchovia sa vraj zjavujú práve v tomto období :-)

2 Syd Syd | 31. října 2017 v 20:08 | Reagovat

[1]: Díky ;-)
Já si právě říkala, že by nebylo od věci stihnout další kapitolu, ať to máme tématické ;-)

3 Sima Sima | 2. listopadu 2017 v 9:44 | Reagovat

Každá ďalšia kapitola poteší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama